salt:hasText
| - Stejně jako u jiných antiulcerózních způsobů léčby je třeba při léčbě žaludečního vředu lansoprazolem vyloučit možnost maligního nádoru žaludku, protože lansoprazol může maskovat symptomy a prodloužit dobu ke stanovení správné diagnózy.
Lansoprazol musí být podáván s opatrností u pacientů s mírným až závažným snížením jaterních funkcí (viz bod 4.2 a 5.2).
Lze předpokládat, že snížená žaludeční kyselost způsobená lansoprazolem vede ke zvýšenému množství bakterií v žaludku, které se běžně vyskytují v zažívacím ústrojí. Léčba lansoprazolem může vést k lehce zvýšenému riziku vzniku gastroinstestinální infekce jako je infekce Salmonella a Campylobacter .
U pacientů se žaludečním a duodenálním vředem by měla být jako etiologický faktor zvažovaná infekce H. pylori .
Jestliže je lansoprazol užíván v kombinaci s antibiotiky pro eradikační léčbu H. pylori , potom doporučení pro užití těchto antibiotik musí být také brána v úvahu.
Vzhledem k omezeným bezpečnostním datům o pacientech na udržovací léčbě trvající déle než jeden rok je třeba u těchto pacientů provádět pravidelnou kontrolu léčby a důkladné zhodnocení rizika a prospěchu.
U pacientů léčených lansoprazolem byly velmi vzácně hlášeny případy kolitidy. Proto je třeba v případě těžkého nebo přetrvávajícího průjmu zvážit vysazení léčby.
Léčba zaměřená na prevenci peptických vředů u pacientů, kteří potřebují trvalou léčbu NSAID by měla být omezena pouze na vysoce rizikové pacienty (tj. s anamnézou krvácení do gastrointestinálního traktu, perforace vředu, v pokročilém věku, souběžným používáním léků, o nichž je známo, že zvyšují pravděpodobnost gastrointestinálních nežádoucích účinků [např. kortikosteroidy nebo antikoagulancia], při přítomnosti závažného faktoru komorbidity nebo při delším používání NSAID v maximálních doporučovaných dávkách).
Jelikož Lanzul 15 mg obsahuje sacharosu, pacienti se vzácnou hereditární intolerancí fruktosy, s malabsorpcí glukosy a galaktosy nebo s nedostatkem sacharosy-izomaltasy nesmí tento přípravek užívat.
(cs)
|