| salt:hasText
| - Intravenózní podání
Nedoporučují se vyšší koncentrace než 5 mg/ml. U vybraných pacientů vyžadujících omezený přívod tekutin, je možné použít koncentraci až 10 mg/ml. Použití vyšších koncentrací může zvýšit riziko vzniku nežádoucích účinků souvisejících s infuzí. (viz bod 6.6)
Infuze má trvat nejméně 60 minut. U dospělých, pokud se použijí dávky nad 500 mg, se doporučuje rychlost infuze maximálně 10 mg/min. Výskyt příhod souvisejících s infuzí závisí jak na koncentraci, tak na rychlosti podání vankomycinu. Dávka a trvání léčby se řídí závažností infekce a její klinickou a bakteriologickou progresí.
Pacienti s normální funkcí ledvin a jater
Dospělí a děti starší 12 let:
Doporučená intravenózní denní dávka je 2000 mg (2g). Podává se rozděleně v dávkách 500 mg každých 6 hodin, anebo 1000 mg každých 12 hodin.
Pro léčbu bakteriální endokarditidy je obecně uznávaný dávkovací režim 1000 mg vankomycinu intravenózně každých 12 hodin po dobu 4 týdnů buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými antibiotiky (gentamicin plus rifampicin, gentamicin nebo streptomycin). Enterokoková endokarditida se léčí po dobu 6 týdnů vankomycinem v kombinaci s aminoglykosidy - podle národních standardních postupů.
Peroperační profylaxe: dospělí pacienti dostávají 1000 mg vankomycinu intravenózně (před uvedením do anestezie) a v závislosti na délce a typu operace může být podána dávka 1000 mg vankomycinu i.v. 12 hodin po operaci.
Antibiotická profylaxe má být krátkodobá a omezená na 24-hodinové peroperační období. Nemá přesáhnout 48 hodin.
Děti od věku 1 měsíce do 12 let:
Doporučená intravenózní dávka je 10 mg/kg každých 6 hodin nebo 20 mg/kg každých 12 hodin.
Novorozenci a kojenci:
Doporučená úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 12 hodin v průběhu prvního týdne života a potom každých 8 hodin do dosažení věku 1 měsíc. Je doporučována pečlivá kontrola hladin vankomycinu v séru (viz níže).
Starší pacienti:
Nižší udržovací dávky mohou být nutné vzhledem ke snížení funkce ledvin související s věkem.
Obézní pacienti:
Může být potřebná úprava obvyklého denního dávkování.
Pacienti s jaterní insuficiencí
Neexistuje žádný důkaz o tom, že by dávka měla být u pacientů s jaterní insuficiencí snížena.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U těchto pacientů musí být dávka upravena a následující nomogram může posloužit jako vodítko. Doporučuje se pečlivé sledování sérové koncentrace vankomycinu (viz níže).
Dávkovací nomogram pro dospělé pacienty s poruchou funkce ledvin
Pokud není clerance kreatininu známa, je možné použít následující výpočet clearance kreatininu na základě věku, pohlaví a hladin sérového kreatininu.
Muži: Tělesná hmotnost [kg] x (140 - věk [v letech])
72 x hladina sérového kreatininu [mg/100 ml]
Ženy: 0,85 x hodnota vypočtená podle vzorce pro muže.
Pokud je to možné, má být vždy určena clearance kreatininu.
U pacientů s mírným nebo středně těžkým renálním selháváním nemá být počáteční dávka nižší než 15 mg/kg. U pacientů se závažným renálním selháváním je vhodnější podávat udržovací dávku mezi 250 mg a 1000 mg v odstupu několika dnů, spíše než podávat nižší denní dávky.
U pacientů s anurií (praktickou absencí renálních funkcí) se podává dávka 15 mg/kg tělesné hmotnosti, dokud není dosaženo terapeutické sérové koncentrace vankomycinu. Udržovací dávky jsou 1,9 mg/kg tělesné hmotnosti/24 hodin.
K usnadnění postupu je možné aplikovat pacientům se závažným postižením funkce ledvin jednu udržovací dávku 250 mg až 1000 mg vždy jednou za několik dní, spíše než každodenně.
Dávkování v případě hemodialýzy:
U pacientů s nefunkčními ledvinami, podstupujících pravidelně hemodialýzu je možné následující dávkování: saturační dávka 1000 mg vankomycinu, udržovací dávka 1000 mg podaná každý sedmý až desátý den.
Pokud se používají při hemodialýze polysulfonové membrány (dialýza s vysokým průtokem), je poločas vankomycinu snížen. U pravidelně hemodialyzovaných pacientů mohou být proto nutné přídatné udržovací dávky.
Monitorování koncentrací vankomycinu v séru:
Sérové koncentrace vankomycinu mají být sledovány od druhého dne léčby bezprostředně před další dávkou a jednu hodinu po infuzi. Terapeutická hladina vankomycinu v krvi jednu hodinu po ukončení infuze má být mezi 30 a 40 mg/l (maximum 50 mg/l), minimální hladina (krátce před další dávkou) pak mezi 5 a 10 mg/l.
Koncentrace vankomycinu v séru má být běžně kontrolována dvakrát nebo třikrát týdně.
Perorální podání
Léčba kolitidy způsobené C. difficile
Dospělí: Obvyklá denní dávka je 0,5 až 2g rozdělené do 4 dávek (125 mg-500,mg na jednu dávku) po dobu 7 až 10 dnů.
Děti: V terapii dětské pseudomembranózní kolitidy se obvykle podává dávka 40 mg/kg, rozdělená do čtyř dávek. Maximální dávka je 250mg/dávku podávaná po dobu 7 až 10 dní.
Způsob podání:
Pouze k intravenózní infuzi. Není určeno k intramuskulárnímu podání.
Parenterálně se vankomycin může podávat pouze jako pomalá intravenózní infuze (ne více než 10 mg/min - po dobu nejméně 60 min), která je dostatečně zředěná (alespoň 100 ml /500 mg nebo nejméně 200 ml /1000 mg).
Pacienti s omezením přívodu tekutin mohou dostat roztok 500 mg/50 ml nebo 1000 mg/100 ml.
S těmito vyššími koncentracemi může však stoupat riziko vzniku nežádoucích účinků souvisejících s infuzí.
Připravený roztok může být také použit pro perorální podání.
Léčebné indikace pro intravenózní a perorální podání jsou různé. Obě cesty podání nelze zaměnit.
Informace o přípravě roztoku jsou uvedeny v bodě 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)