| salt:hasText
| - Podle národní směrnice má být terapie zahájena a sledována lékařem se zkušenostmi s léčbou pacientů závislých na opolidech..
Užití vysoké dávky opioidů v průběhu léčby naltrexonem může vést k život ohrožující otravě opioidy v důsledku zhoršení respirace a cirkulace.
Pokud by byl naltrexon použit u pacientů závislých na opioidech, mohl by se abstinenční syndrom objevit rychle: první příznaky se mohou objevit za 5 minut, poslední po 48 hodinách. Léčba abstinenčních příznaků je symptomatická.
Pacienti musí být varováni aby během léčby naltrexonem neužívali opioidy (např. opinoidy v lécích proti kašli, opinoidy v systémových přípravcích pro léčbu běžného nachlazení, nebo opinoidy obsažené v protiprůjmových přípravcích atd.) (viz bod 4.3).
Během podávání naltrexonu se bolestivé stavy smějí léčit pouze neopioidními analgetiky.
Pokud pacient potřebuje v naléhavých případech léčbu opioidy, např. opioidní analgezii nebo anestezii, může být dávka opioidů potřebná k dosažení žádoucího terapeutického účinku vyšší než obvykle. V těchto případech bude deprese dýchání a vliv na cirkulaci hlubší a déle trvající. Symptomy podmíněné uvolňováním histaminu (pocení, svědění a další kožní a slizničněkožní projevy) se objevují snadněji. V těchto situacích pacient vyžaduje specifickou pozornost a péči.
Pokud nelze ověřit, že pacient nebral jakýkoliv opioid před 7-10 dny (močový test), musí pacienti podezřelí z užívání nebo ze závislosti na opinoidech podstoupit před zahájeniím léčby naltrexonem naloxonový provokační test Abstinenční syndrom vyvolaný naloxonem trvá kratší dobu než syndrom vyvolaný naltrexonem.
Doporučuje se následující postup:
Intravenózní provokační test
- Intravenózní injekce 0.2 mg naloxonu
- Pokud nedojde po 30 vteřinách k nežádoucí reakci, je možné podat další i.v. injekci 0.6 mg naloxonu.
U pacienta je třeba následujících 30 minut trvale sledovat jakékoli zjistitelné abstinenční příznaky.
Pokud se nějaké abstinenční příznaky objeví, nesmí být zahájena léčba naltrexonem. Je-li test negativní, lze léčbu zahájit. Pokud by vznikly jakékoliv pochyby, zda je pacient bez opioidů, je možné opakovat test dávkou 1,6 mg. Jestliže se ani po této dávce neobjeví žádná reakce, lze pacientovi podat 25 mg naltrexon-hydrochloridu.
Provokační test naloxon-hydrochloridu se nesmí provádět u pacientů s klinicky zřejmými příznaky abstinenčního syndromu a ani v případech pozitivního močového testu na opioidy.
Pacienty je třeba varovat, že pokusy o překonání blokády podáváním vysokých dávek opioidů mohou po skončení vlivu naltrexonu mít za následek akutní předávkování opioidy s možnými fatálními následky.
Po léčbě naltrexonem mohou být pacienti citlivější na přípravky obsahující opioidy.
Naltrexon je rozsáhle metabolizován v játrech a vylučován převážně močí. Proto musí být věnována obzvláštní péče při podávání tohoto přípravku pacientům s poruchou jater nebo s renální poruchou. Testy na jaterní funkci musí být prováděny před a během léčby.
Pacienti s vzácnými dědičnými problémy intolerance galaktózy, vrozenou deficiencí laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento připravek neměli užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)