| salt:hasText
| - Přípravek Frisium smí být podáván pouze za zvláštního dohledu pacientům s myastenia gravis, spinální nebo cerebrální ataxií, při akutní otravě alkoholem, spolu s léky proti nespavosti nebo bolesti jako jsou neuroleptika, antidepresiva a litium, při těžkém poškození jater (např. cholestatická žloutenka) a při syndromu spánkové apnoe.
Při akutní těžké dušnosti (respirační nedostatečnost) je třeba sledovat dýchací funkce.
Děti ve věku od 6 měsíců do 3 let mohou být léčeni Frisiem pouze ve výjimečných případech v naléhavých indikacích (antikonvulsivum).
Stejně jako u jiných léčiv benzodiazepinového charakteru je třeba při dlouhodobém podávání Frisia zvážit terapeutický přínos ve srovnání s možným rizikem návyku a závislosti. V podávání lze pokračovat jen v naléhavých indikacích, po pečlivém zvážení terapeutické potřeby a rizika návyku a závislosti.
Ne všechny stavy napětí, rozčilení a strachu potřebují medikamentosní terapii. Často jsou výrazem tělesného nebo duševního onemocnění a mohou být ovlivněny jinými prostředky nebo léčbou základního onemocnění.
V úvodu terapie musí ošetřující lékař kontrolovat individuální reakce pacienta na léčivý přípravek, aby případně co nejrychleji rozpoznal relativní předávkování. To platí zejména u dětí, starších pacientů, pacientů se špatným celkovým stavem, pacientů se změnami vyvolanými orgánovým poškozením mozku nebo s insuficiencí oběhu či dechu. Zvláště u pacientů se sníženou jaterní funkcí je třeba počítat se zesílením a prodloužením účinku Frisia. Pacienti mají být přesně poučeni o chování v běžných každodenních se zřetelem na specifické životní situace (zaměstnání).
Frisium smí být podáváno pouze na lékařský předpis a za lékařské kontroly.
Při delším podávání (více než 1 týden) má být při vysazování dávka Frisia postupně snižována. Někdy lze přitom pozorovat rozvoj syndromu z vysazení. Zvláště při podávání Frisia jako antikonvulsiva může při náhlém vysazení dojít k provokaci záchvatu křečí.
Při podávání jako antikonvulsiva je třeba při několikaměsíčním podávání počítat s rozvojem tolerance.
Při dlouhodobém podávání je třeba kontrolovat renální a hepatální funkce.
Doplnění celkové informace pro lékaře k obecným opatřením při podávání benzodiazepinů, trankvilizerů a hypnotika:
Benzodiazepiny představují pokrok v medikamentosní terapii těžkých stavů úzkosti a rovněž představují většinu medikamentosní léčby poruch spánku. Vedle premedikace a sedace při těžkých somatických onemocněních (např. infarkt myokardu) je indikováno krátkodobé podávání (do 6 týdnů) při výrazných stavech úzkosti, které nelze odstranit pohovorem s lékařem. Jsou např. také indikovány při zahájení antidepresivní terapie a při těžkých reaktivních stavech při výjimečně zatěžujících situacích. Pro riziko spojené s dlouhodobým podáváním benzodiazepinů (více než 2 měsíce) pacientům s chronickými stavy strachu vyžadujícími léčbu nejsou dosud žádné vědecky uznávané poznatky.
Riziko představuje snížení schopnosti reagovat (např. dopravní situace), paranoidní reakce, náchylnost ke kumulaci určitých látek zejména u starých osob. Nově se objevuje nebezpečí zneužívání a závislosti i po malých dávkách, proto by lékaři měli dodržovat následující zásady:
pečlivé stanovení diagnosy
u pacientů se závislostí v anamnese je třeba dávat zvláště pozor, obecně by se benzodiazepiny vůbec neměly předepisovat
předepisovat co nejmenší možné, ale dostačující dávkování. Dávku lze snížit nebo zvýšit již během prvního týdne
nutnost trvání léčby je třeba přezkoumat v krátkých časových odstupech. K závislosti může dojít i bez zvyšování dávek (tzv. závislost při nízkých dávkách). I zcela běžné dávky mohou vést k závislosti
f) po dlouhodobém podávání je třeba dávku postupně snižovat, aby nedošlo k abstinenčním příznakům jako např. neklid, strach, poruchy spánku, delirium nebo návaly křečí. Lehké abstinenční příznaky mohou vést k obnovenému podávání
h) informování pacientů, že benzodiazepiny v žádném případě nemohou přenechávat dalším osobám.
Pacienti se vzácnými vrozenými problémy jako je intolerance galaktózy, vrozený deficit laktázy nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli tento přípravek užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)