| salt:hasText
| - Obecné
Pokud je to možné, měla by být stanovena příčina nespavosti. Před tím, než je předepsáno hypnotikum, měly by být léčeny vlastní příčiny nespavosti. Pokud nespavost neustoupí po 7 – 14 dnech léčby, může to znamenat výskyt primární psychické nebo somatické poruchy, která by měla být vyšetřena.
Obecné informace týkající se účinků sledovaných po podání benzodiazepinů nebo jiných hypnotik, které by měl lékař při předepisování vzít v úvahu, jsou popsány níže.
Snášenlivost
Po opakovaném podání krátkodobě působících benzodiazepinů a látek příbuzných benzodiazepinům trvajícím několik týdnů může dojít ke ztrátě hypnotického účinku.
Závislost
Užívání benzodiazepinů a látek příbuzných benzodiazepinům může vést k rozvoji fyzické a psychologické závislosti na těchto přípravcích. Riziko závislosti se zvyšuje s dávkou a dobou trvání léčby a je také větší u pacientů s psychiatrickými poruchami a/nebo závislostí na alkoholu a lécích v anamnéze.
Pokud se vyvine fyzická závislost, náhlé přerušení léčby bude doprovázeno abstinenčními příznaky. Mezi ně patří bolesti hlavy nebo svalů, extrémní úzkost a napětí, neklid, zmatenost a podrážděnost. V závažných případech se mohou vyskytnout následující příznaky: derealizace, depersonalizace, hyperakuze, pocit necitlivosti a brnění končetin, přecitlivělost na světlo, hluk a fyzický kontakt, halucinace nebo epileptické záchvaty.
Návrat nespavosti
Při vysazení hypnotika se může vyskytnout přechodný syndrom s příznaky, které k léčbě benzodiazepiny nebo látkami příbuznými benzodiazepinům vedly a které se nyní vyskytují ve zvýšené míře. To může být doprovázeno ještě dalšími příznaky, kam patří změny nálad, úzkost a neklid.
Při vysazování léku je důležité, aby pacient byl informován o možnosti návratu nespavosti a tudíž aby byly sníženy na minimum obavy z takovýchto příznaků.
U benzodiazepinů a látek příbuzných benzodiazepinům s krátkodobým účinkem se zejména při vysokých dávkách mohou během dávkovacího intervalu projevit abstinenční příznaky.
Jelikož riziko abstinenčních příznaků/návratu nespavosti je pravděpodobnější po náhlém přerušení léčby, doporučuje se snižovat dávku postupně.
Doba trvání léčby
Doba trvání léčby by měla být co nejkratší (viz bod 4.2) a neměla by přesáhnout 4 týdny včetně postupného snižování dávky. Při prodloužení léčby na dobu delší než 4 týdny by měl být znovu posouzen stav pacienta.
Na počátku léčby by pacient měl být informován o tom, že léčba bude mít omezenou dobou trvání.
Amnézie
Benzodiazepiny a látky příbuzné benzodiazepinům mohou vyvolat anterográdní amnézii. Tento stav se obvykle vyskytuje několik hodin po užití přípravku. Aby se toto riziko snížilo, pacient si musí zajistit nepřerušovaný spánek 7 – 8 hodin (viz bod 4.8).
Psychiatrické a "paradoxní" reakce
Při užívání benzodiazepinů a látek příbuzných benzodiazepinům se mohou vyskytnout následující reakce: neklid, nervozita, podrážděnost, agresivita, bludy, vztek, noční děsy, halucinace, psychózy, somnambulismus, nevhodné chování, zvýšená nespavost a jiné nežádoucí poruchy chování. Při výskytu těchto reakcí by podávání přípravku mělo být přerušeno. Výskyt těchto reakcí je pravděpodobnější u starších pacientů.
Zvláštní skupiny pacientů
Starším nebo oslabeným pacientům
by měly být podávány nižší dávky: viz doporučené dávkování (bod 4.2).
Vzhledem k myorelaxačnímu účinku existuje riziko pádu a následné fraktury kyčle, zejména u starších pacientů, kteří v noci vstávají.
Pacienti s renální insuficiencí
Ačkoli není nutná úprava dávkování, je třeba opatrnosti (viz bod 5.2).
Pacienti s respirační chronickou insuficiencí
Opatrnosti je třeba při podávání zolpidemu, neboť se ukázalo, že benzodiazepiny tlumí aktivitu dechového centra. Také by mělo být bráno v úvahu, že jako příznaky dekompenzované respirační insuficience byly popsány úzkost nebo nervozita.
Pacienti se závažnou jaterní insuficiencí
Benzodiazepiny a látky příbuzné benzodiazepinům nejsou indikovány pro léčbu pacientů se závažnou jaterní insuficiencí, protože mohou zhoršit encefalopatii.
Pacienti s psychotickým onemocněním
Benzodiazepiny a látky příbuzné benzodiazepinům nejsou pro primární léčbu doporučeny.
Podávání při depresi
Přestože relevantní klinické, farmakokinetické a farmakodynamické interakce s SSRI nebyly prokázány, pacientům s příznaky deprese by zolpidem měl být podáván s opatrností. Mohou se objevit sklony k sebevraždě. Těmto pacientům by měla být podávána co nejnižší účinná dávka kvůli riziku záměrného předávkování.
Benzodiazepiny a látky příbuzné benzodiazepinům by neměly být podávány samostatně k léčbě deprese nebo úzkosti spojené s depresí (u těchto pacientů mohou být zhoršeny sklony k sebevraždě).
Podávání pacientům s abusem alkoholu nebo léků v anamnéze
Benzodiazepiny a látky příbuzné benzodiazepinům by měly být u pacientů s abusem alkoholu a léků v anamnéze podávány s mimořádnou opatrností. Tito pacienti by při užívání zolpidemu měli být pod pečlivým lékařským dohledem, neboť je u nich riziko fyzické a psychické závislosti.
Přípravek Zolsana 5 mg obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, Lappovým nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)