salt:hasText
| - Potenciální toxicita fixní kombinace valsartan - hydrochlorothiazid po perorálním podání se ověřovala u potkanů a kosmanů ve studiích trvajících až šest měsíců. Nebyla získána žádná zjištění, která by u člověka bránila použití terapeutických dávek.
Změny po této kombinaci ve studiích chronické toxicity jsou nejpravděpodobněji vyvolány složkou valsartan. Toxikologickým cílovým orgánem byly ledviny, přičemž reakce byla výraznější u kosmana než u potkana. Kombinace vedla k poškození ledvin (nefropatie s tubulární bazofilií, zvýšení hladin plazmatické močoviny, plazmatického kreatininu a sérového draslíku, zvýšení objemu moči a močových elektrolytů po 30 mg/kg/den valsartanu + 9 mg/kg/den hydrochlorothiazidu u potkanů a 10 + 3 mg/kg/d u kosmanů) pravděpodobně v důsledku změněné ledvinové hemodynamiky. U potkanů představují tyto dávky 0,9 resp. 3,5-násobek maxima valsartanu a hydrochlorothiazidu doporučovaného pro použití u člověka v mg/m2. U kosmanů jsou tyto dávky 0,3 a 1,2-násobek maxima dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu doporučované pro člověka (MRHD) v mg/m2 (Výpočty předpokládají dávku 320 mg/den valsartanu s 25 mg/den hydrochlorothiazidu per os a 60-kg pacienta).
Vysoké dávky kombinace valsartan - hydrochlorothiazid vyvolaly pokles ukazatelů červených krvinek (počet červených krvinek, hemoglobin, hematokrit ze 100 + 31 mg/kg/d u potkanů a 30 + 9 mg/kg/d u kosmanů). Tyto dávky znamenají u potkanů 3,0 a 12-násobek maximální dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu doporučované pro člověka (MRHD) v mg/m2. Tyto dávky u kosmanů představují 0,9 a 3,5-násobek maximální dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu doporučované pro člověka (MRHD) v mg/m2 (Výpočty předpokládají perorální dávku 320 mg/den valsartanu v kombinaci s 25 mg/den hydrochlorothiazidu a 60-kg pacienta).
U kosmanů bylo zjištěno poškození žaludeční sliznice (po 30 + 9 mg/kg/d). Kombinace také vedla k ledvinové hyperplazii přívodních tepének (po 600 + 188 mg/kg/d u potkanů a 30 + 9 mg/kg/d u kosmanů). Tyto dávky znamenají u kosmanů 0,9 a 3,5-násobek maximální dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu doporučované pro člověka (MRHD) v mg/m2. Tyto dávky u potkana představují 18 a 73-násobek maximální doporučené dávky valsartanu a hydrochlorothiazidu pro člověka (MRHD) v mg/m2. (Výpočty předpokládají perorální dávku 320 mg/den valsartanu v kombinaci s 25 mg/den hydrochlorothiazidu a 60-kg pacienta).
Zdá se, že výše uvedené účinky jsou vyvolány farmakologickými charakteristikami vysokých dávek valsartanu (blokáda inhibice uvolňování reninu vyvolaná angiotenzinem II se stimulací buněk produkujících renin) a objevují se i u inhibitorů ACE. Zdá se, že tato zjištění nemají pro použití terapeutických dávek valsartanu u lidí žádný význam.
Kombinace valsartan - hydrochlorothiazid se neověřovala z hlediska mutagenity, chromozomálního rozpadu ani karcinogenity, neboť neexistuje žádný důkaz interakcí mezi těmito dvěma látkami.
Daná ověřování se však prováděla u jednotlivých látek – tzn. valsartanu a hydrochlorothiazidu – samostatně, ale ani v tomto případě se mutagenita, chromozomální rozpad a karcinogenita neprokázala.
U potkanů vedly dávky valsartanu toxické pro matky (600 mg/kg/den) během posledních dní březosti a laktace k nižšímu přežití, nižšímu přírůstku hmotnosti a pozdějšímu vývoji (odchlípení ušního boltce a otevření ušního kanálu) u potomstva (viz bod 4.6). Tyto dávky u potkanů (600 mg/kg/den) jsou asi 18-násobek maximální doporučené dávky pro člověka v mg/m2 (výpočty předpokládají perorální dávku 320 mg/den a 60-kg pacienta). Podobná zjištění byla získána pro valsartan/hydrochlorothiazid u potkanů a králíků. Ve studiích embryo-fetálního vývoje (Segment II) po valsartanu/hydrochlorothiazidu u potkanů a králíků nebyla prokázána teratogenita; avšak fetotoxicita související s toxicitou pro matku zjištěna byla.
(cs)
|