| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva pro obstruktivní onemocnění dýchacích cest, antagonisté leukotrienového receptoru
ATC kód: R03D C03
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy, které jsou uvolňovány z různých buněk, například z žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory, které se nacházejí v dýchacích cestách člověka a které vyvolávají reakci dýchacích cest, včetně bronchokonstrikce, sekrece hlenu, zvýšení cévní permeability a zvýšení počtu eosinofilů.
Montelukast je perorálně účinnou sloučeninou, která se s vysokou afinitou a selektivitou váže na receptor CysLT1. V klinických hodnoceních montelukast inhibuje bronchokonstrikci navozenou inhalovanými LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. Bronchodilatační účinek byl pozorován do 2 hodin po perorálním podání montelukastu. Bronchodilatační účinek navozený beta-2-agonistou byl k bronchodilatačnímu účinku navozenému montelukastem aditivní. Podávání montelukastu vedlo k inhibici časné i pozdní bronchokonstrikční reakce po expozici antigenu. Ve srovnání s placebem vedlo podávání montelukastu ke snížení počtu eozinofilů v periferní krvi u dospělých i pediatrických pacientů. V jiné klinické studii se ukázalo, že podávání montelukastu významně snižuje počet eozinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu). Ve srovnání s placebem vedlo podávání montelukastu u dospělých a pediatrických pacientů ve věku 2 až 14 let ke snížení počtu eozinofilů v periferní krvi a ke zlepšení klinického stavu.
V placebem kontrolovaných klinických studiích s dospělými subjekty se zjistilo, že montelukast podávaný v dávce 10 mg ve srovnání s placebem významně zlepšil ranní FEV1 (objem usilovně vydechnutý za první vteřinu, po maximálním nádechu) (zvýšení oproti výchozí hodnotě o 10,4 %, vs. o 2,7 %, u placeba), ranní vrcholovou exspirační průtokovou rychlost (PEFR) (změna oproti výchozí hodnotě o 24,5 l/min, vs.o 3,3 l/min u placeba) a významně snížil celkovou potřebu beta‑2‑mimetik (změna oproti výchozím hodnotám o ‑26,1 % , vs.o -4,6 % u placeba). Ve srovnání s placebem došlo k významnému zlepšení skóre denních a nočních astmatických záchvatů hlášených pacienty.
V klinických studiích s dospělými subjekty se prokázalo, že montelukast má aditivní účinek ke klinickému účinku inhalačních kortikosteroidů. Při současném podávání beklometasonu a montelukastu bylo zjištěno procentuální zvýšení FEV1 oproti výchozím hodnotám o 5,43 % a snížení potřeby beta‑2‑mimetik oproti výchozím hodnotám o 8,70 %, kdežto při podávání samotného beklometasonu se FEV1 zvýšil oproti výchozím hodnotám o 1,04 % a potřeba užití beta-2-mimetik se oproti výchozím hodnotám snížila o 2,64 %. Ve dvanáctitýdenní srovnávací studii s inhalačním beklometasonem (aplikovaným v dávce 200 μg dvakrát denně pomocí inhalačního nástavce) byla po podání montelukastu sice zaznamenána rychlejší počáteční klinická odpověď, ale beklometason vykazoval celkově vyšší průměrný léčebný účinek (procentuální změny ve srovnání s výchozími hodnotami činily u parametru FEV1 7,49 % pro montelukast a 13,3 % pro beklometason a u parametru potřeby užití betamimetik -28,28 % pro montelukast a -43,89 % pro beklometason). Pokud se však porovnaly klinické odpovědi, zjistilo se, že jsou podobné u obou léčiv u vysokého procenta pacientů (např. zlepšení v parametru FEV1 o přibližně 11 % a více ve srovnání s výchozími hodnotami nastalo u 50 % pacientů léčených beklometasonem, přičemž stejné odpovědi bylo dosaženo u 42 % pacientů léčených montelukastem).
V placebem kontrolované, 12týdenní klinické studii s pediatrickými pacienty ve věku od 2 do 5 let bylo zjištěno, že montelukast podávaný v dávce 4 mg jednou denně zlepšuje ukazatele kontroly astmatu ve srovnání s placebem bez ohledu na to, zda byla subjektům podávána souběžná kontrolní léčba (kortikosteroidy k inhalaci/rozprašování nebo dinatrium‑chromoglykát k inhalaci/rozprašování) nebo nikoli. Šedesát procent pacientů žádnou kontrolní terapii nedostávalo. V porovnání s placebem zlepšil montelukast denní symptomy (mezi něž se řadí kašlání, sípot, dýchací obtíže a omezení běžných činností) a noční symptomy. Montelukast také v porovnání s placebem snížil potřebu úlevového podání betamimetik a záchranné medikace kortikosteroidy při zhoršujícím se astmatu. Pacienti, kterým byl podáván montelukast, prožili více dnů bez příznaků astmatu než ti, kteří dostávali placebo. Léčebného účinku bylo dosaženo již po první dávce.
V placebem kontrolované 12měsíční klinické studii s pediatrickými pacienty ve věku od 2 do 5 let, trpících lehkým astmatem s epizodami exacerbace, bylo zjištěno, že montelukast podávaný v dávce 4 mg jednou denně statisticky významně ( p (0,001) snížil počet epizod exacerbace za rok (EE) ve srovnání s placebem (1,60 EE oproti 2,34 EE). [EE je definován jako (3 po sobě jdoucí dny s denními symptomy vyžadujícími podání betamimetik nebo kortikosteroidů (perorálních nebo inhalačních), nebo hospitalizaci]. Procentuální snížení počtu EE za rok činilo 31,9% (16,9; 44,1; 95% IS).
V 8-týdenní klinické studii s pacienty od 6 do 14 let vedlo podávání montelukastu v dávce 5mg denně, ve srovnání s podáváním placeba, k významnému zlepšení respirační funkce (změna FEV1 ve srovnání s výchozími hodnotami o 8,71%, vs. o 4,16% při podávání placeba ; změna ranní průtokové expirační rychlosti (AM PEFR ) oproti výchozím hodnotám o 27,9 l/min, vs o 17,8 l/min u placeba) a ke snížení potřeby úlevového podání betamimetik ( změna oproti výchozím hodnotám o -11,7 %, vs +8,2 % u placeba).
Byla provedena 12-měsíční srovnávací pediatrická klinická studie účinnosti montelukastu a inhalačního flutikasonu na kontrolu astmatu s pacienty ve věku od 6 do 14 let s mírným perzistentním astmatem. Zjistilo se, že montelukast byl stejně účinný jako flutikason, pokud jde o parametr procento dní bez nutnosti podání záchranné medikace (RFD), což byl primární cíl studie. Ve skupině s montelukastem se průměrné procento dní bez nutnosti podání záchranné medikace pro astmatické obtíže (RFD) během 12-měsíčního léčebného období zvýšilo z 61,6% na 84,0% a ve skupině s flutikasonem došlo ke zvýšení procenta RFD z 60,9% na 86,7 %. Rozdíl ve středním zvýšení procenta RFD, hodnoceném pomocí metody nejmenších čtverců (LS- least squares), byl mezi uvedenými skupinami statisticky významný: -2,8 (-4,7; -0,9; 95% IS), ale nacházel se v rozmezí, které bylo předem definováno jako klinicky neinferiorní.. Obě porovnávaná léčiva (montelukast a flutikason) také zlepšila kontrolu astmatu dle sekundárních proměnných, které byly po dobu 12-měsíčního léčebného období hodnoceny:
FEV1 se zvýšilo z 1,83 litru na 2,09 litru ve skupině léčené montelukastem a z 1,85 litru na 2,14 litru ve skupině léčené flutikazonem. Rozdíl mezi skupinami ve střední hodnotě zvýšení FEV1 získaný metodou nejmenších čtverců byl -0,02 litru s 95% intervalem spolehlivosti -0,06, 0,02. Střední hodnota procentuálního zvýšení oproti výchozím hodnétám hodnoty predikovaného FEV1 byla 0,6 % ve skupině léčené montelukastem a 2,7 % ve skupině léčené flutikazonem. Rozdíl ve středních hodnotách změny oproti výchozím hodnotám predikovaného FEV1 v % získaných metodou nejmenších čtverců byl významný: -2,2 % s 95% intervalem spolehlivosti -3,6, -0,7.
Procento dnů, kdy byl použito betamimetikum se ve skupině léčené montelukastem snížilo z 38,0 na 15,4 a z 38,5 na 12,8 ve skupině léčené flutikazonem. Rozdíl mezi skupinami ve střední hodnotě procenta dnů, kdy bylo použito betamimetikum, získaný metodou nejmenších čtverců byl významný: 2,7 s 95% intervalem spolehlivosti 0,9, 4,5.
Procento pacientů s astmatickým záchvatem (astmatický záchvat je definován jako období zhoršení astmatu, které vyžaduje podání perorálních steroidů, neplánovanou návštěvu lékaře, pohotovosti nebo hospitalizaci) bylo ve skupině léčené montelukastem 32,2 a ve skupině léčené flutikazonem 25,6; odds ratio (95% interval spolehlivosti) je významný: roven 1,38 (1,04, 1,84).
Procento pacientů, kteří během studie systémově užívali (zejména perorálně) kortikosteroid bylo ve skupině léčené montelukastem 17,8 % a ve skupině léčené flutikazonem 10,5 %. Rozdíl mezi skupinami získaný metodou nejmenších čtverců byl významný: 7,3 % s 95% intervalem spolehlivosti 2,9, 11,7.
Významné snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo prokázáno ve 12týdenní studii na dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 44,22 min oproti 60,64 min). Tento účinek byl po celoudobu trvání 12- týdenní studie setrvalý. Snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii s pediatrickými pacienty ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti 26,11 %; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 17,76 min oproti 27,98 min). Tento účinek, zjištěný v obou výše uvedených studiích, bylo možno pozorovat na konci 24hodinového intervalu mezi jednotlivými podáními při dávkování jednou denně
V placebem kontrolované klinické studii s astmatickými pacienty citlivými na acetylsalicylovou kyselinu, kterým byly současně podávány inhalační a/nebo perorální kortikosteroidy, bylo zjištěno, že podávání montelukastu vede ve srovnání s placebem k významnému zlepšení kontroly astmatu. (změna FEV1 oproti výchozím hodnotám o +8,55 %, vs o -1,74 % u placeba a změna (snížení) celkové potřeby podání betamimetik ve srovnání s výchozími hodnotami o - 27,28%, vs o -2,09% u skupiny užívající placebo).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)