salt:hasText
| - Příznaky. Předávkování může způsobit závažnou hypotenzi, bradykardii, srdeční selhání, kardiogenní šok a zástavu srdce. Mohou se rovněž vyskytnout respirační problémy, bronchospasmus, zvracení, útlum vědomí a křeče.
Léčba. Kromě normálních terapeutických postupů se musí monitorovat základní životní funkce, a v případě potřeby pacienta umístit na jednotce intenzivní péče. Lze provést následující podpůrná opatření:
Atropin: 0,5 - 2 mg intravenózně (k léčbě těžké bradykardie).
Glukagon: nejdříve 1 - 10 mg intravenózně, následně v případě potřeby pomalá infuze 2 – 5 mg/hodinu (k udržení kardiovaskulárních funkcí).
Sympatomimetika podle jejich účinnosti a hmotnosti pacienta: dobutamin, isoprenalin nebo adrenalin.
Pokud je potřebný pozitivně inotropní účinek, je třeba uvážit inhibitory fosfodiesterázy (PDE). Pokud je periferní vazodilatace dominantním příznakem předávkování, pacientovi se musí podat noradrenalin nebo norfenefrin. U pacienta je třeba průběžně monitorovat cirkulaci. Má-li pacient bradykardii neodpovídající na farmakoterapii, je třeba zahájit terapii kardiostimulátorem.
Pro léčbu bronchospasmu se pacientovi musí podat beta-sympatomimetika (jako aerosol nebo intravenózně, pokud aerosol neposkytuje dostatečný účinek) nebo theofyllin intravenózně. Jestliže má pacient křeče, může se podat diazepam nebo klonazepam v pomalé intravenózní injekci.
Karvedilol se vysoce váže na plazmatické bílkoviny, a proto nemůže být eliminován dialýzou.
Důležité! V případech závažného předávkování, kdy je pacient v šoku, by podpůrná léčba měla trvat dostatečně dlouhou dobu, protože eliminace a redistribuce karvedilolu bude pravděpodobně pomalejší než normálně. Délka trvání léčby antidoty závisí na závažnosti předávkování; podpůrná léčba musí pokračovat až do stabilizace stavu pacienta.
(cs)
|