| salt:hasText
| - Podrobné studie toxicity byly provedeny jak na jednotlivých složkách přípravku, tak i pro kombinaci obou léčivých látek. Zkoušky u kombinace zahrnují studie toxicity po jednorázovém podání u různých druhů zvířat, studie toxicity po opakovaném podání až do 18 měsíců u myší, 2 let u potkanů, 7 let u psů a 10 let u opic, dále studie reprodukční a vývojové toxicity a genotoxicity. Výsledky ukazují, že akutní perorální LD50 pro norethisteron a ethinylestradiol v poměru 1,0 : 0,035 nebo 0,5 : 0,035 je vyšší než 4 g/kg. V literatuře se uvádí hodnota LD50 pro norethisteron a ethinylestradiol v rozmezích od 0,5 do 5 g/kg. Tato data ukazují na velmi nízkou toxicitu po perorálním podání.
Studie toxicity po opakovaném podání u hlodavců s dávkami přibližně 100 – 200x vyššími, než jsou dávky klinické a při poměru norethisteronu a ethinylestradiolu 20 : 1 nebo 50 : 1 došly k velmi podobným výsledkům s na dávce závislým poklesem tělesné hmotnosti, retardací růstu, hyperplazie jater a gonadální atrofie. Podobné spektrum účinků bylo pozorovánu u potkanů, kterým byla podána stejná dávka samotného norethisteronu nebo norethisteronu společně s ethinylestradiolem v dávkách 50x nižších. Obě látky však, ať již samostatně nebo v kombinaci, měly pozitivní vliv na zdraví potkanů, zvyšovaly přežití, prodlužovaly dobu do vzniku nádoru a snižovaly výskyt a závažnost degenerativních chorob spojených se stárnutím.
Výsledky dlouhodobých studií toxicity po opakovaném podání u psů (5 – 7 let) a opic (10 let) při dávkách 20 – 25x (norethisteron) nebo cca 70x (norethisteron + ethinylestradiol) vyšších než dávka klinická ukazují, že dlouhodobá léčba je dobře snášena a nedošlo ke specifickému průkazu kancerogenity nebo vývoji nádorů. Případné nálezy lze přičíst na dávce závislému farmakologickému účinku steroidů na pohlavní orgány a jaterní biochemické parametry.
Data ze studií na hlodavcích a nehumanoidních primátech ukazují, že kombinovaná perorální antikoncepce je embryoletální, ale nikoli teratogenní. Estrogeny i gestageny byly testovány na genotoxicitu ve velkém počtu in vitro a in vivo testovacích systémů bez záporných výsledků. Tyto hormony neinteragují přímo s DNA, ale mohou za určitých okolností indukovat nespecifická chromozomální poškození.
Závěrem lze shrnout, že norethisteron a ethinylestradiol u laboratorních zvířat vykázaly nízký předklinický účinek, který byl pozorován při dávkách mnohonásobně převyšujících maximální humánní dávky nebo byl důsledkem zveličeného farmakologického účinku v dávkách vyšších než terapeutické a pro klinické použití měl tedy malý význam.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)