salt:hasText
| - Vystavení každého pacienta ionizujícímu záření musí být opodstatněné na základě jeho
pravděpodobného přínosu. Aplikovaná aktivita musí být taková, aby výsledná dávka záření byla co nejnižší a
přitom bylo dosaženo požadovaného diagnostického, nebo terapeutického výsledku.
Vystavení ionizujícímu záření je spojeno se vznikem rakoviny a s možným vývojem dědičných vad. Při
diagnostických vyšetřeních v nukleární medicíně se v běžné praxi ukazuje, že se tyto nežádoucí účinky
mohou vyskytnout, vzhledem k nízkým diagnostickým dávkám, jen s nízkou frekvencí.
Radiační dávka po terapii může mít za následek vyšší výskyt rakoviny a mutací. Ve všech případech je nutné
zajistit, aby riziko ozáření bylo menší než riziko z onemocnění samotného.
Účinky, které je možné po podání jobenguanu-(131I) pro terapeutické použití očekávat:
Četnost nežádoucích účinků:
Velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až ≤1/10), méně časté (≥1/1000 až ≤1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze odhadnout).
Infekce a zamoření
Není známo: zvýšená náchylnost k infekci.
Novotvary benigní, maligní a nespecifikované (včetně cyst a polypů)
Není známo: leukémie, maligní sekundární nádory.
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo: útlum kostní dřené, anemie, trombocytopenie, neutropenie.
Endokrinní poruchy
Není známo: hypotyreóza, eventuálně vedoucí k retardaci růstu u dětí. Hypertyreóza.
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nevolnost, zvracení
Není známo: stavy slinné žlázy
Poškození, otrava, a procesní komplikace
Není známo: radiační poškození (včetně bolesti spojované s radiací, intersticiální onemocnění plic,
přechodný zánět štítné žlázy, snížená funkce pohlavních žláz, selhání vaječníků).
(cs)
|