salt:hasText
| - Dosud nebylo hlášeno předávkování tímto kombinovaným přípravkem.
Nejvyšší dávka, která byla použita v klinických studiích, bylo 16 mg trandolaprilu. Tato dávka nevyvolala žádné subjektivní ani objektivní příznaky nesnášenlivosti.
Nejdůležitějším příznakem, který lze očekávat po významném předávkování, je hypotenze. V takovém případě se doporučuje podání normálního fyziologického roztoku.
Nejdůležitějšími subjektivními a objektivními příznaky předávkování verapamilem vycházejí z jeho farmakologického působení na kardiovaskulární systém a zahrnují hypotenzi vzniklou z periferní vasodilatace a negativního inotropního účinku, snížení tvorby vzruchů v sinusovém uzlu a poruchy vedení vzruchů v srdci, které mohou vyvolat sinusovou bradykardii, sinusovou zástavu, AV blok a asystolii.
Při perorálním předávkování verapamilem musí být pacient monitorován a léčen na jednotce intenzivní péče. Léčba předávkování musí být zaměřena na zabránění dalšího vstřebání verapamilu z trávicího traktu, poskytování symptomatické léčby toxických účinků (viz výše) a vyvážení kalciových antagonistických účinků tohoto léku. Další absorpci verapamilu z trávicího traktu lze zabránit výplachem žaludku, podáním absorbencií (živočišné uhlí) a projímadel (dekahydrát síranu sodného). Kromě obecných podpůrných opatření jako odpověď na těžkou hypotenzi (léčba šoku), tj. udržování adekvátního objemu cirkulující krve podáním plazmy nebo plazmaexpanderů, může být nezbytné stimulovat myokard léky s pozitivně inotropním účinkem jako je dopamin, dobutamin nebo isoproterenol.
V léčbě sinusové bradykardie může být užitečný atropin (nebo metylatropin). AV blok se musí léčit sympatomimetiky (isoproterenol nebo metaproterenol) nebo pacemakerem. Asystolie se léčí obvyklými opatřeními včetně kardiopulmonální resuscitace, stimulací atd. Kalcium-antagonistický účinek lze vyrovnat parenterálním podáním kalcia, např. jako monohydrát glukonanu vápenatého.
(cs)
|