Ve studiích s opakovanými dávkami souvisela toxicita klarithromycinu s dávkou a délkou léčby. Primárním cílovým orgánem byla u všech druhů játra, s jaterními lézemi pozorovanými po 14 dnech u psů a opic. Hladiny systémové expozice spojené s touto toxicitou nejsou známy, ale toxické mg/kg dávky byly vyšší než doporučená dávka pro léčbu pacienta.��Žádný důkaz mutagenního potenciálu klarithromycinu byly pozorovány v průběhu řady in vitro a in vivo testů.
Studie sledující fertilitu a reprodukci u potkanů neprokázaly žádné nežádoucí účinky. Studie sledující teratogenní účinky u potkanů (Wistar (p.o.) a Sprague-Dawley (p.o. a i.v.)) u novozélandských bílých králíků a opic neprokázaly žádné teratogenní účinky klarithromycinu. Nicméně další podobná studie u potkanů kmene Sprague-Dawley ukázala nízký (6%) výskyt kardiovaskulárních abnormalit, které se objevily v důsledku spontánní exprese genetických změn. Dvě studie provedené u myší odhalily variabilní výskyt (3-30%) rozštěpu patra a ztrátu embrya u opic, ale pouze při dávkách, které byly čistě toxické pro matky.
Nebyly hlášeny žádné jiné toxikologické nálezy považované za relevantní pro velikost dávky doporučené pro léčbu pacienta.
(cs)