| salt:hasText
| - Obecné upozornění
Doxorubicin se smí podávat jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Pacienti musí být v průběhu léčby také pečlivě a často monitorováni.
Pečlivé sledování potenciálních klinických komplikací se má provádět zvláště u starších pacientů, u pacientů s anamnézou onemocnění srdce nebo se supresí kostní dřeně, nebo u pacientů, kteří prodělali léčbu anthracykliny nebo ozařování mediastina.
Před léčbou doxorubicinem nebo v jejím průběhu se doporučují provádět následující vyšetření (jejich frekvence bude záviset na celkovém zdravotním stavu pacienta, na dávce a na souběžné medikaci):
- RTG plic a hrudníku a EKG
- pravidelné sledování srdeční funkce (LVEF pomocí např. EKG, UKG a MUGA skenu)
- vyšetření ústní dutiny a nosohltanu k zjištění změn na sliznici
- krevní obraz: hematokrit, trombocyty, diferenciální počet bílých krvinek, SGPT, SGOT, LDH, bilirubin, kyselina močová
Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.
Pacienti mají být informováni, že po podání přípravku může být moč načervenalá. Nauzea, zvracení a mukozitida jsou často velmi závažné a měly by se vhodně léčit.
Kardiotoxicita:
Při překročení maximální celkové kumulativní dávky (dospělí 550 mg/m² plochy povrchu těla, v případech předchozího ozařování hrudníku nebo během souběžné alkylující léčby 400 mg/m² plochy povrchu těla) se stupeň kardiomyopatie vyvolané anthracykliny rychle zvyšuje i bez předchozích rizikových faktorů. V ojedinělých případech však byla kardiotoxicita zjištěna již při mnohem nižších celkových dávkách. Po celkové kumulativní dávce 550 mg/m² plochy povrchu těla vykazují pacienti například asi 5% riziko rozvoje závažného selhání srdce.
Kumulativní dávku je třeba vzít v úvahu, jestliže se tento léčivý přípravek podává dětem, které tolerují nižší kumulativní celoživotní dávku a u kterých další léčba ozařováním, nízký věk na začátku léčby a agresivní souběžné léčby vedou k poměrně vysokému riziku, že se u nich rozvine pozdní, život ohrožující kardiotoxicita zahrnující dysfunkci komor, srdeční selhání, případně arytmie. Dívky se po podání doxorubicinu ve srovnání s chlapci jeví jako více predisponované k rozvoji pozdní kardiotoxicity.
Zvláštní opatrnost je také nutná u dětí ve věku do 2 let a u pacientů s předchozí kardiologickou léčbou (onemocnění srdce, srdeční selhání) v časové souvislosti s léčbou hypertermie.
Před zahájením chemoterapie pomocí doxorubicinu, v jejím průběhu i po jejím ukončení je nutné sledovat srdeční funkci pomocí EKG, ECHO a MUGA.
Myelosuprese:
Doxorubicin se nesmí použít v případě závažné myelosuprese; je nezbytné snížit dávku nebo podávání přípravku odložit. Je třeba dbát na to, aby závažná infekce a/nebo episoda hemoragie byly léčeny rychle a efektivně. Před zahájením léčby doxorubicinem musí být stávající infekce zaléčeny.
Gastrointestinální poruchy:
Doporučuje se antiemetická profylaxe.
Poznámka: U probíhajících zánětlivých onemocnění, ulcerací nebo průjmu se doxorubicin použít nemůže.
Kontrola krevního obrazu:
Před každým léčebným cyklem se má vyhodnotit celkový a diferenciální krevní obraz, počet leukocytů, erytrocytů a trombocytů. Důkladné hematologické vyšetření je nutné u suprese kostní dřeně vyvolané doxorubicinem, a to především při postižení leukocytů, protože závažná myelosuprese může vést k superinfekcím a krvácení. Při dávkách doporučovaných k léčbě solidních nádorů se může rozvinout těžká leukopenie (při léčbě úplnou dávkou doxorubicinu se předpokládá počet leukocytů 1000/mm3 nebo nižší). Leukopenie je nejvýraznější 10-14 dní po léčbě a ve většině případů se leukocyty vracejí k normálu 21. den. Léčba se nemůže zahájit a nemůže ani pokračovat, jestliže jsou polynukleární granulocyty nižší než 2000/mm³. Při léčbě akutních leukémií může být tato hodnota dle okolností nižší. Po léčbě onkolytickými látkami se vyžaduje také pravidelné hematologické vyšetření kvůli riziku sekundární leukémie. K remisi akutní leukémie může dojít, pokud je diagnóza stanovena včas a léčí se vhodnými chemoterapeutickými režimy.
Kontrola srdeční funkce :
Existuje známé riziko rozvoje kardiomyopatie vyvolané podáním kumulativní dávky anthracyklinu. Z tohoto důvodu se nemá překračovat kumulativní dávka 450-550 mg/m2. U vyšších dávek se nebezpečí rozvoje srdečního selhání významně zvyšuje. Doxorubicinem vyvolaná kardiotoxicita se obvykle objeví během léčby nebo do dvou měsíců po jejím ukončení; hlášen však byl i výskyt pozdějších komplikací (měsíce až léta po léčbě). Proto se má před zahájením léčby posoudit srdeční funkce a během celé léčebné kúry by se měla pečlivě sledovat. Doporučuje se elektrokardiografie před zahájením každého léčebného cyklu i po něm. Změny EKG, jako je deprese nebo negativní T-vlna, snížení ST-segmentu nebo arytmie, jsou obvykle příznaky akutního, nicméně přechodného (reverzibilního) toxického účinku a nepovažují se za důvod k vysazení léčby pomocí doxorubicinu. Avšak redukce amplitudy QRS-vlny a prodloužení systolického intervalu se považuje za signál kardiotoxicity vyvolané anthracyklinem.
Nejlepším příznakem signalizujícím kardiomyopatii je snížení ejekční frakce levé komory (LVEF), která se zjistí ultrazvukem nebo scintigrafií srdce. Vyšetření na LVEF se mají provádět před zahájením léčby a opakují se po každé akumulované dávce 100 mg/m2 a při klinických příznacích srdečního selhání. Zpravidla je u pacientů s normálními iniciálními hodnotami LVEF příznakem horšící se srdeční funkce absolutní pokles ≥ 10 % nebo pokles pod 50 %. V takových případech se musí kontinuální léčba podáním doxorubicinu pečlivě zvažovat. Riziko kardiotoxicity se může zvyšovat u pacientů s předchozí léčbou ozařováním mediastinálního perikardia, u pacientů s předchozí léčbou jinými anthracykliny popřípadě anthracendiony, u pacientů ve věku nad 70 let nebo pod 15 let, popřípadě u pacientů s historií srdečních chorob. Při stanovení celkové dávky doxorubicinu, která má být pacientovi podána, se má vzít v úvahu jakákoliv předchozí nebo současná terapie jinými potenciálně kardiotoxickými látkami, např. vysoké i.v. dávky cyklofosfamidu, mediastinální ozařování nebo anthracykliny, např. daunorubicin.
V průběhu podávání doxorubicinu nebo do několika hodin po něm se objevovaly akutní závažné arytmie.
Také během těhotenství se mohou u žen, které se dříve léčily doxorubicinem (až před 20 lety), objevovat srdeční symptomy, a to dokonce i v případě, že se takové nežádoucí příznaky dříve vůbec neobjevovaly. Byly hlášeny případy městnavého srdečního selhání a plicního edému. Ženy, které se léčily doxorubicinem v minulosti a otěhotněly, by se měly sledovat kvůli výskytu srdečních nežádoucích účinků. Viz též bod 4.8.
Kontrola funkce jater :
Hlavní cestou eliminace doxorubicinu je hepatobiliární systém. Zhoršená funkce jater nebo biliární obstrukce prodlužuje eliminaci léčivého přípravku s následnou celkovou toxicitou. Proto se před zahájením léčby a v jejím průběhu doporučuje kontrola jaterní funkce pomocí běžných testů jako AST, ALT, ALP a hodnot bilirubinu, protože úprava dávek může být nutná (viz bod 4.2). U pacientů se závažným poškozením jaterních funkcí se před léčbou posuzuje poměr mezi rizikem a přínosem léčby doxorubicinem. U pacientů s předchozím ozařováním v mediastinální oblasti se vyskytovala závažná hepatotoxicita vedoucí někdy až k úmrtí.
Druhotná leukémie:
U pacientů léčených anthracykliny (včetně doxorubicinu) se vyskytovala druhotná leukémie (někdy) s předběžnou leukemickou fází nebo bez ní. Sekundární leukémie se vyskytuje častěji v případě podávání v kombinaci s DNA poškozujícími cytostatiky (např. alkylující substance, deriváty platiny) nebo radiační terapií, jestliže se pacienti již dříve léčili intenzivně cytotoxickými látkami, nebo jestliže se zvýšilo dávkování anthracyklinů. Tyto typy leukémie mohou mít krátké latentní období, �1-3 roky.
Kontrola plazmatické koncentrace kyseliny močové:
Během léčby může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace kyseliny močové. V takovém případě má být zahájena léčba vedoucí ke snížení hladiny kyseliny močové.
Plazmatická koncentrace kyseliny močové má být sledována; má být zajištěn dostatečný příjem tekutiny (denní maximum 3 l/m²). V případě nutnosti se může podat inhibitor xanthin-oxidasy (alopurinol).
U pacientů se závažným poškozením funkce ledvin bude pravděpodobně nezbytné snížit dávku přípravku (viz bod 4.2).
Intravezikální podání:
Intravezikální podání doxorubicinu může způsobit symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nokturie, strangurie, hematurie, nekrózu stěny měchýře). Je nutno věnovat zvláštní pozornost katetrizačním komplikacím (např. uretrální obstrukce způsobená rozsáhlými intravezikálními tumory).
Intravezikální podání je kontraindikováno u tumorů, které pronikaly do močového měchýře (kromě T1).
K intravezikální cestě podání se nesmí přistoupit u pacientů s invazivními tumory s penetrací do močového měchýře, infekcemi močových cest, se záněty močového měchýře.
Léčba ozařováním:� Zvláštní opatrnosti je potřeba u pacientů, kteří podstoupili, podstupují nebo se chystají podstoupit léčbu ozařováním. Tito pacienti jsou vystaveni zvláštnímu riziku lokálních reakcí v ozařovacím poli (paměťové kožní reakce, „recall“ fenomén), pokud je jim podáván doxorubicin. V této souvislosti byla zaznamenána i vážná, někdy smrtelná, hepatotoxicita (poškození jater). Předchozí ozařování oblasti mediastina zvyšuje kardiotoxicitu doxorubicinu. Především v tomto případě nesmí být překročena kumulativní dávka ve výši 400 mg/m2.
Kombinace s jinou cytotoxickou léčbou:
Doxorubicin může potencovat toxicitu jiné protinádorové léčby (viz bod 4.5). Doxorubicin může potencovat toxicitu ozařování na myokard, sliznice, kůži a játra.
Karcinogenita, mutagenita a zhoršení fertility :
V testech in vitro a in vivo byl doxorubicin genotoxický a mutagenní.
U žen může doxorubicin vyvolávat během podání infertilitu. Může také vyvolat amenoreu. Po ukončení léčby se ovulace a menstruace znovu objevují, i když se může vyskytnout předčasná menopauza.
Doxorubicin je mutagenní a může vyvolávat chromozomální poškození lidského spermatozoa. Oligospermie nebo azoospermie mohou být trvalé; avšak v některých případech docházelo k návratu počtu spermií do normálu. K tomu může docházet až několik let po ukončení léčby. Muži podrobující se léčbě doxorubicinem mají užívat účinná antikoncepční opatření. Mužům léčeným doxorubicinem se nedoporučuje během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení zplodit dítě a měli by se zajímat o možnost kryokonzervace spermií ještě před zahájením léčby, protože doxorubicin může navodit reverzibilní infertilitu. Ženy nemají otěhotnět během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení.
Extravazace :
Ostrý a palčivý pocit v místě podání může znamenat nízký stupeň extravazace. Extravazace způsobují závažné a progresivní nekrózy měkkých tkání. V případě podezření nebo výskytu extravazace se má infuze okamžitě ukončit a aplikace se má opakovat do jiné žíly. Ochlazení místa na 24 hodin může nepříjemný stav zlepšit. Pacienti by měli být pečlivě sledováni po dobu několika týdnů. Chirurgický zákrok může být nezbytný.
Vakcinace:
Podání vakcín se nedoporučuje (viz bod 4.5). Během léčby doxorubicinem se pacienti mají vyhnout kontaktu s osobami, které byly v nedávné době očkovány proti dětské obrně.
Jiné
Systémová clearance doxorubicinu je nižší u obézních pacientů (tj. > 130 % ideální tělesné váhy) (viz bod 4.2).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)