| salt:hasText
| - U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky byly zaznamenány závažné a v některých případech fatální anafylaktické reakce. Tyto reakce se vyskytly u osob s hypersenzitivitou na penicilin a/nebo alergeny v anamnéze. Byly zaznamenány případy osob s pozitivní anamnézou hypersenzitivity na penicilin, u nichž došlo k těžkým reakcím při léčbě cefalosporiny. Před zahájením léčby penicilinem je třeba pečlivě prošetřit předchozí hypersenzitivní reakce na peniciliny, cefalosporiny a jiné léky.
Dojde-li k alergické reakci, léčba má být ukončena a zahájena adekvátní léčba.
Těžké anafylaktické reakce vyžadují akutní léčbu adrenalinem. Je-li to nutné, nasadí se kyslík, intravenózní steroidy a zajistí se dýchání včetně intubace.
Jelikož infekční mononukleóza je virovým onemocněním, antibiotika ze skupiny ampicilinů nemají být podávána pacientům s touto infekcí.
U vysokého procenta pacientů s infekční mononukleózou, kteří byli léčeni peniciliny, došlo k výsevu kožních vyrážek.
Stejně jako u mnohých antibiotik je třeba během léčby monitorovat možnost superinfekce rezistentními mikroorganismy včetně plísní. Dojde-li k rozvoji superinfekce, léčba by měla být ukončena a zahájena adekvátní léčba.
Stejně jako u jiných systémových léčivých přípravků se během dlouhodobé léčby doporučuje monitorování funkce základních systémů a orgánů, včetně renálního a hepatálního systému a krvetvorby. Toto sledování je velmi důležité u novorozenců, zejména předčasně narozených, i u ostatních pediatrických pacientů.
U pacientů s poškozením renálních funkcí dochází k podobnému ovlivnění eliminační kinetiky ampicilinu a sulbaktamu, proto poměr jejich plazmatických hladin zůstává konstantní.
U těchto pacientů je třeba monitorovat dávku ampicilinu a sulbaktamu a podávat ji méně často, tak, jak je obvyklé u ampicilinu.
Při léčbě pacientů, u nichž je nutnost omezovat příjem sodíku, je třeba mít na paměti, že balení 1 g ampicilinu a 500 mg sulbaktamu obsahuje přibližně 115 mg (5 mmol) sodíku.
V případě těžkého a neustupujícího průjmu je třeba zvážit možnost pseudomembranózní kolitidy, a pokud není tato diagnóza vyloučena, léčba má být ukončena a mají být podniknuta příslušná opatření. V takových případech je kontraindikováno použití antiperistaltik.
U novorozenců je poločas obou látek prodloužen; přibližně na 7,9 hodin u sulbaktamu a 9,4 hodiny u ampicilinu. U těchto pacientů se terapeutická dávka podává ve dvou rozdělených dávkách, tak, jak je obvyklé u ampicilinu.
Ampicilin narušuje fermentaci sacharidů v tlustém střevě a strava s vysokým obsahem neabsorbovaných sacharidů zvyšuje riziko průjmu vyvolaného antibiotiky. O zdrojích nestravitelných sacharidů se poraďte se zdravotnickým pracovníkem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)