salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antagonisté leukotrienových receptorů
ATC kód: R03D C03
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy, které jsou uvolňovány z různých buněk, včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl‑leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích cestách člověka (včetně hladkých svalů a makrofágů dýchacích cest) a na povrchu dalších prozánětlivých buněk (včetně eozinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla zjištěna korelace mezi CysLT a patofyziologií astmatu a alergické rhinitidy. Při astmatu patří mezi leukotrieny zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a zmnožení eosinofilů. U alergické rýmy jsou CysLT uvolňovány z nazální mukózy po expozici alergenu jak během reakcí časné fáze, tak během reakcí pozdní fáze imunitní odpovědi, a souvisí s příznaky alergické rýmy. Intranazální challenge test cysteinyl‑leukotrieny zvýšil rezistenci nosních dýchacích cest a zhoršil příznaky nazální obstrukce.
Montelukast je perorálně účinnou sloučeninou, která se s vysokou afinitou a selektivitou váže na receptor CysLT1.
V klinických hodnoceních montelukast inhibuje bronchokonstrikci navozenou inhalovanými LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. Bronchodilatace byla pozorována do 2 hodin po perorálním podání. Bronchodilatační účinek navozený (‑agonistou byl aditivní k bronchodilatačnímu účinku navozenému montelukastem. Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi bronchokonstrikce navozené antigenním podnětem. Montelukast, v porovnání s placebem, snižoval u dospělých a dětských pacientů počty eosinofilů v periferní krvi. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snižovala počty eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi, přičemž zlepšoval klinickou kontrolu astmatu.
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně, v porovnání s placebem, vykázal významná zlepšení ranní FEV1 (změna výchozích hodnot 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální výdechové rychlosti (PEFR) (změna výchozích hodnot 24,5 litrů/min oproti 3,3 litrů/min) a významné snížení celkové spotřeby (‑agonistů (změna výchozích hodnot ‑26,1 % oproti ‑4,6 %). Zlepšení pacienty hlášených skór denních a nočních astmatických symptomů bylo významně lepší než u placeba.
Studie u dospělých prokázaly u montelukastu schopnost adice ke klinickému účinku inhalačních kortikosteroidů (% změny výchozích hodnot FEV1 pro inhalační beklometason plus montelukast v porovnání s beklometasonem: 5,43 % oproti 1,04 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím (‑agonisty: ‑8,70 % oproti 2,64 %). V porovnání s inhalačním beklometasonem (200 (g dvakrát denně s využitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu 12týdenní studie beklometason poskytoval vyšší průměrný léčebný účinek (% změny výchozích hodnot FEV1 u montelukastu v porovnání s beklometasonem: 7,49 % oproti 13,3 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím (‑agonisty: ‑28,28 % oproti ‑43,89 %). V porovnání s beklometasonem však vysoké procento pacientů léčených montelukastem dosáhlo podobných klinických odpovědí (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV1 přibližně o 11 % nebo více v porovnání s výchozími hodnotami, zatímco přibližně 42 % pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).
Byla provedena klinická studie hodnotící účinek montelukastu při symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy u dospělých pacientů starších 15 let s astmatem a sezónní alergickou rýmou. Montelukast 10 mg tablety, podávaný jednou denně vykázal v této studii v porovnání s placebem statisticky významné zlepšení souhrnného denního skóre symptomů rýmy. Souhrnné denní skóre symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů (průměr ze skóre ucpání nosu, výtoku z nosu, kýchání, a svědění v nose) a skóre nočních symptomů (průměr ze skóre ucpání nosu při probuzení, potíží s usínáním a probouzení se v noci). Celkové hodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři bylo výrazně lepší v porovnání s placebem. Účinnost na astma nebyla v této studii primárním hodnoceným parametrem.
V 8týdenní studii u dětských pacientech ve věku 6 až 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou denně v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (změna výchozích hodnot FEV1 8,71 % oproti 4,16 %; změna výchozích hodnot dopolední PEFR 27,9 litrů/min oproti 17,8 litrů/min) a snižoval používání (‑agonistů „dle potřeby“ (změna výchozích hodnot ‑11,7 % oproti +8,2 %).
Významné snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo prokázáno ve 12týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 44,22 min oproti 60,64 min). Tento účinek byl během 12 týdnů trvání studie setrvalý. Snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti 26,11 %; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 17,76 min oproti 27,98 min). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu jednou denně.
U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou současně léčených inhalačními a/nebo perorálními kortikosteroidy vedla léčba montelukastem v porovnání s placebem k významnému zlepšení zvládání astmatu (změna výchozích hodnot FEV1 8,55 % oproti ‑1,74 % a pokles z výchozích hodnot celkového používání (‑agonistů ‑27,78 % oproti 2,09 %).
(cs)
|