| salt:hasText
| - Obecná – Epirubicin by měl být podáván pouze pod dohledem kvalifikovaného lékaře, který má zkušenosti s používáním cytotoxické léčby.
Pacienti by se před zahájením léčby epirubicinem měli zotavit z akutní toxicity předchozí cytotoxické léčby (např. při stomatitidě, mukositidě, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce).
Zatímco léčba vysokými dávkami epirubicinu (např. ≥ 90 mg/m² jednou za 3 až 4 týdny) způsobuje nežádoucí účinky obecně podobné těm, jež se vyskytují při podání standardní dávky (< 90 mg/m² jednou za 3 až 4 týdny), závažnost neutropenie a stomatitidy/mukositidy může být vyšší. Léčba vysokými dávkami epirubicinu vyžaduje, aby byla věnována zvláštní pozornost výskytu možných klinických komplikací způsobených hlubokou myelosupresí.
Srdeční funkce – Rizikem léčby antracykliny je kardiotoxicita. Toto riziko se může projevit časnými (tj. akutními) nebo pozdními (opožděnými) účinky.
Časné (tj. akutní) účinky. Časná kardiotoxicita epirubicinu spočívá především v sinusové tachykardii a/nebo abnormalitách elektrokardiogramu (EKG), jako jsou nespecifické změny vlny ST‑T. Byla též hlášena tachyarytmie, včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí, ventrikulární tachykardie a bradykardie, stejně jako atrioventrikulární blokáda a raménková blokáda. Tyto účinky obvykle nejsou předzvěstí následného vzniku opožděné kardiotoxicity, jen vzácně jsou klinicky významné a obvykle bývají přechodné, zvratné a nejsou důvodem pro přerušení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) účinky. Opožděná kardiotoxicita obvykle vzniká zpožděně v průběhu léčby epirubicinem nebo během 2 až 3 měsíců po ukončení léčby, byly však hlášeny i pozdější účinky (několik měsíců až let po ukončení léčby). Opožděná kardiomyopatie se projevuje snížením ejekční frakce levé komory (LVEF) a/nebo příznaky a symptomy městnavého srdečního selhání (CHF), jako je dušnost, plicní edém, gravitační edém, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální výpotek a galop. Život ohrožující CHF je nejtěžší formou antracyklinem způsobenou kardiomyopatie a představuje toxicitu limitující kumulativní dávku léčivého přípravku.
Riziko vzniku CHF rychle stoupá při zvýšení celkové kumulativní dávky epirubicinu na více než 900 mg/m²; tuto kumulativní dávku lze překročit pouze s mimořádnou opatrností (viz bod 5.1).
Sledování srdeční funkce. Srdeční funkce by měla být hodnocena dříve, než pacient podstoupí léčbu epirubicinem a musí být sledována během celé léčby, aby bylo minimalizováno riziko vzniku těžkého poškození srdečního svalu.
Riziko lze snížit pravidelným sledováním LVEF během léčby a okamžitým přerušením podávání epirubicinu při prvních známkách zhoršení funkce. Vhodná kvantitativní metoda pro opakované hodnocení srdeční funkce (hodnocení LVEF) zahrnuje multisynchronizovanou radionuklidovou angiografii (MUGA) nebo echokardiografii (ECHO). Doporučuje se výchozí kardiologické hodnocení pomocí EKG a snímání MUGA nebo echokardiografie ECHO, a to zvláště u pacientů, u nichž existuje riziko zvýšené kardiotoxicity. Je nutné provést opakované stanovení LVEF prostřednictvím MUGA nebo ECHO zvláště při vyšších, kumulativních dávkách antracyklinů. Během celého následného sledování musí být použita stejná technika hodnocení.
Vzhledem k riziku kardiomyopatie je možné překročit kumulativní dávku 900 mg/m² pouze s mimořádnou opatrností.
Kardiomyopatie vyvolaná antracykliny je spojována s perzistentní redukcí napětí QRS, prolongací systolického intervalu (PEP) za normální limity a snížením ejekční frakce (LVET). Změny elektrokardiografu (EKG) mohou ukazovat na kardiomyopatii indukovanou antracyklinem, ale EKG není citlivá ani specifická metoda pro sledování kardiotoxicity spojené s antracyklinem.
Mezi rizikové faktory kardiotoxicity patří aktivní nebo latentní kardiovaskulární onemocnění, prodělaná nebo konkomitantní radioterapie mediastinální/perikardiální oblasti, předchozí léčba dalšími antracykliny nebo antracendiony a konkomitantní užívání dalších léčivých přípravků, které mohou suprimovat srdeční kontraktilitu, nebo kardiotoxických léčivých přípravků (např. trastuzumab) (viz bod 4.5).
Sledování srdeční funkce musí být zvláště striktní u pacientů užívajících vysoké kumulativní dávky a pacientů ohrožených rizikovými faktory. Kardiotoxicita u epirubicinu se však může projevit při nižších kumulativních dávkách bez ohledu na to, zda u pacienta existují rizikové kardiologické faktory či nikoli.
Je pravděpodobné, že toxicita epirubicinu a dalších antracyklinů nebo antracendionů je aditivní.
Hematologická toxicita – Jako jiné cytotoxické přípravky může i epirubicin způsobit myelosupresi. Hematologické profily je nutné hodnotit před každým cyklem léčby epirubicinem a během něj, a to včetně diferenciálního počtu bílých krvinek (WBC). Na dávce závislá reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) je hlavním projeven hematologické toxicity epirubicinu a nejběžnějším typem akutní toxicity limitujícím dávku tohoto léčivého přípravku. Leukopenie a neutropenie jsou obvykle vážnější při léčbě vysokými dávkami a nejnižších hodnot ve většině případů dosahují mezi 10. až 14. dnem po podání; obvykle bývají přechodné a hodnoty počtu bílých krvinek WBC/neutrofilů se vracejí ve většině případů k normálu do 21. dne. Může se též objevit trombocytopenie a anemie. Mezi klinické důsledky těžké myelosuprese patří horečka, infekce, sepse/septikémie, septický šok, krvácení, tkáňová hypoxie nebo smrt.
Sekundární leukémie – Sekundární leukémie bez preleukemické fáze nebo s ní byla hlášena u pacientů léčených antracykliny, včetně epirubicinu. Sekundární leukémie je běžnější, jsou-li takové léky podávány v kombinaci s antineoplastickými přípravky poškozujícími DNA, v kombinaci s radiační léčbou, pokud byli pacienti masivně předléčeni cytotoxickými léčivými přípravky nebo pokud byly zvýšeny dávky antracyklinů. U těchto leukémií může být období latence 1 až 3 roky (viz bod 5.1).
Gastrointestinální – Epirubicin je emetogenní. Brzy po podání léčivého přípravku se obvykle projeví mukositida/stomatitida a v případě, že je těžká, se může během několika dní vyvinout ulcerace sliznic. Většina pacientů se z tohoto nežádoucího účinku zotaví do třetího týdne léčby.
Jaterní funkce – Hlavní cestou eliminace epirubicinu je hepatobiliární systém. Před léčbou epirubicinem a během ní je nutné hodnotit celkový bilirubin v séru a hladiny AST. U pacientů se zvýšenou hladinou bilirubinu nebo AST může dojít k pomalejší clearance léčivého přípravku a zvýšení celkové toxicity. U těchto pacientů se doporučují nižší dávky (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkým poškozením jaterní funkce by epirubicin neměl být podáván (viz bod 4.3).
Renální funkce – Před léčbou a během ní je nutné hodnotit kreatinin v séru. U pacientů, kteří mají hladinu kreatininu v séru > 5 mg/dl je nutná úprava dávkování (viz bod 4.2).
Účinky na místo vpichu – Důsledkem vpichu do malé cévy nebo opakovaných injekcí do stejné žíly může být fleboskleróza. Dodržování doporučených postupů aplikace může minimalizovat riziko flebitidy/tromboflebitidy v místě vpichu (viz bod 4.2).
Extravazace – Extravazace epirubicinu během nitrožilní injekce může způsobit místní bolest, těžké tkáňové léze (vezikaci, těžkou celulitidu) a nekrózu. Pokud se během nitrožilní aplikace epirubicinu objeví příznaky nebo symptomy extravazace, je nutné infúzi tohoto léčivého přípravku okamžitě přerušit. Bolest pacienta lze zmírnit ochlazením příslušného místa a jeho chlazením po dobu 24 hodin. Poté je nutné pacienta důkladně sledovat, neboť se za několik týdnů poté může projevit nekróza. Pokud dojde k extravazaci, je nutné se poradit s plastickým chirurgem o provedení možné excize.
Ostatní – Stejně jako u dalších cytotoxických látek byla současně s podáváním epirubicinu hlášena tromboflebitida a tromboembolické jevy včetně plicní embolie (v některých případech smrtelné).
Syndrom lýzy tumoru – Epirubicin může vyvolat hyperurikémii v důsledků rozsáhlého katabolismu purinů, který je doprovázen rychlou, léčivým přípravkem vyvolanou lýzou neoplastických buněk (syndrom lýzy tumoru). Po zahájení léčby je nutné hodnotit hladinu kyseliny močové v krvi, draslík, fosforečnan vápenatý a kreatinin. Hydratace, alkalizace moči a profylaxe allopurinolem pro prevenci hyperurikémie může minimalizovat potenciální komplikace syndromu lýzy tumoru.
Imunosupresivní účinky/zvýšená citlivost vůči infekcím – Podávání živých nebo živých oslabených vakcín pacientům, u nichž došlo k imunokompromitaci chemoterapeutiky včetně epirubicinu, může vést ke vzniku závažných nebo smrtelných infekcí (viz bod 4.5).
Reprodukční soustava – Epirubicin může způsobit genotoxicitu. Ženy a muži léčení epirubicinem by měli užívat vhodné antikoncepční prostředky. Pacientům, kteří po skončení léčby chtějí mít děti, je nutné v příslušných případech doporučit genetické poradenství (je-li dostupné).
Další varování a bezpečnostní opatření pro ostatní cesty podávání
Intravezikální cesta – Podávání epirubicinu může vyvolat symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nokturie, strangurie, hematurie, diskomfort močového měchýře, nekróza stěny močového měchýře) a konstrikce močového měchýře. Zvláštní pozornost je třeba věnovat problémům s katetrizací (např. ureterální obstrukce díky masivním intravezikálním tumorům).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)