| salt:hasText
| - Nejčastěji bývá postižena nervová soustava a jaterní funkce. Výskyt a závažnost účinků jsou závislé na velikosti podané dávky a je častější u nemocných v celkově špatném stavu (např. při podvýživě), s chorobami přeměny látek (např. u diabetes mellitus), při hypertyreóze, selhávání ledvin apod.
Vyšší incidence nežádoucích účinků bývá u „pomalých acetylátorů“.
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky isoniazidu rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté ((1/100 až <1/10); méně časté ((1/1 000 až <1/100); vzácné ((1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit):
MedDRA třídy orgánových systémů
Frekvence
Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického systému
velmi vzácné
Agranulocytóza
Hemolytická anemie
Sideroblastická anemie
Aplastická anemie
Trombocytopenie
Eozinofilie
Lymfadenopatie
Poruchy imunitního systému
velmi vzácné
Lupus-like syndrom (vaskulitida)
Poruchy metabolismu a výživy
časté
Deficit pyridoxinu
vzácné
Anorexie
Pellagra
Psychiatrické poruchy
časté
Psychické poruchy
Psychóza
Poruchy nervového systému
časté
Periferní neuropatie (s paresteziemi)
Bolesti hlavy
Závratě
vzácné
Křeče
vzácné
Neuritida optického nervu
Gastrointestinální poruchy
časté
Nauzea
Zvracení
Dyspepsie
Poruchy jater a žlučových cest
méně časté
Žloutenka
Hepatitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně
vzácné
Kožní alergické reakce
Kopřivka
Pruritus
Ekzémy
Exantém
Purpura
Pelagroidní projevy
Poruchy reprodukčního systému a prsu
velmi vzácné
Gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
méně časté
Únava
Slabost
Horečka
Vyšetření
velmi časté
Zvýšené hladiny transamináz
velmi vzácné
Hyperbilirubinemie
Hyperglykemie
Metabolická acidóza
Jaterní poškození se projevuje zvýšením hladin transamináz v séru, hyperbilirubinemií, rozvojem ikteru, vzácně až k různě závažné hepatitis. Nejčastější příznaky jsou anorexie, nausea, zvracení, únava a slabost. Mírné zvýšení serových hladin transamináz se vyskytuje u 10-20% pacientů užívajících isoniazid. Nejčastěji k zvýšení dochází během 4.-6. měsíce léčby, ale může se objevit kdykoli během terapie. Je přechodné a dochází k úpravě bez nutnosti vysadit medikaci. Vzácně dochází k progresivnímu jaternímu poškození s odpovídajícími symptomy, někdy až s fatálním průběhem.
V těchto případech klinicky manifestní formy hepatitidy, provázené např. nauzeou, zvracením a únavou, je třeba další podávání přípravku okamžitě vysadit.
Incidence hepatotoxicity stoupá s věkem. Je vzácná u pacientů mladších 20 let a stoupá na 2,3% u pacientů nad 50 let věku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)