salt:hasText
| - a) Akutní toxicita :
Metoklopramid - akutní toxicita byla testována u myší, potkanů a psů. Celkový obraz odpovídá příznakům, popsaným u člověka (viz 4.9.)
Paracetamol - dávky vyšší než 6 g, v závislosti na hladině, působí u člověka hepatotoxicky . Tento účinek je přímo závislý na výši plazmatické koncentrace v čase po podání a může vést k poškození jaterních buněk až k jaternímu kómatu s letálním koncem (200–300 μg/ 4 hod,100–150 μg/ 8 hod, 50–80 μg/ 12 hod, 30–45 μg/ 15 hod). Enzymové induktory a alkohol mohou také způsobit poškození jater při podání paracetamolu v jinak netoxických dávkách.
b) Chronická toxicita:
Metoklopramid
Po chronickém a subchronickém perorálním a intravenózním podávání u králíků a psů bylo pozorováno: snížení příjmu potravy, zmenšení váhového přírůstku, průjem, leukocytóza a anemie, zvýšení LDH a AP, sedace, anorexie; u potkanů vzestup SGOT, SGPT a celkového bilirubinu.
Při chronickém perorálním podávání se nejnižší toxická dávka u potkanů a psů pohybuje v rozmezí 11–35 mg/kg, letální dávka činí 35–115 mg/kg.
Nejnižší toxické dávkování u psů bylo v rozmezí 6–18 mg/kg i.v.; u králíků v rozmezí 2–10 mg/i.v.
Paracetamol
Po chronickém a subchronickém perorálním podávání paracetamolu v toxických dávkách myším a potkanům byly zaznamenány léze v GIT, změny v krevním obraze, degenerativní změny až nekrózy parenchymu jater a ledvin. Tyto změny jsou přisuzovány jak mechanismu účinku paracetamolu, tak jeho toxickým metabolitům a korespondují s se stejnými organickými lézemi, popsanými u člověka. Proto nesmí být paracetamol užíván ve vysokých dávkách a dlouhodobě.
Případy reverzibilní, aktivní, chronické hepatitidy byly popsány po užívání paracetamolu v dávce 2,9–3,9 g denně po dobu delší než 1 rok.
Závažná poškození jater byla popsána po dlouhodobém užívání zvýšených denních dávek (cca 6 g paracetamolu) déle než 3 týdny i v případě neexistujícího předchozího poškození jater, např. u nealkoholiků.
Klinicko-epidemiologická data potvrzují oprávněné podezření, že dlouhodobé užívání analgetik může vést k nefropatii s nekrózami papil a intersticiální nefritidě stejně jako sekundární pyelonefritidě. Po stažení fenacetinu, navzdory zvýšenému používání paracetamolových analgetik, počet dialyzovaných pacientů s analgetickou nefropatií v různých zemích (Švédsko, Kanada, Nový zéland, Austrálie) poklesl. Nefropatické riziko paracetamolu by proto mělo být méně významné než u fenacetinu.
c) Mutagenní a kancerogenní účinek:
Metoklopramid
Mutagenita metoklopramidu nebyla dostatečně testována, zkoušky, provedené na třech bakteriálních kmenech salmonely, mutagenní vlastnosti neprokázaly.
Při podávání metoklopramidu potkanům po dobu 77 týdnů v dávce 40krát vyšší než je terapeutická dávka pro člověka, nebyly zjištěny jakékoliv nálezy, svědčící pro kancerogenitu, kromě zvýšení hladiny prolaktinu. Také dosud nebyla ani v klinických ani neklinických studiích nalezena korelace mezi chronickým podávání látek stimulujících prolaktin a vznikem tumorů v prsu.
Paracetamol
Četné zkoušky neprokázaly významné genotoxické riziko paracetamolu v terapeutickém, tj. netoxickém rozmezí dávek. Dlouhodobé studie u potkanů a myší neodhalily žádné významné tumorigenní účinky v dávkách nezpůsobujících hepatotoxicitu.
d) Reprodukční toxicita:
Metoklopramid
Reprodukční studie byly prováděny u tří zvířecích druhů (myš, potkan a králík). Až do nejvyšších testovaných dávek (116,2 nebo 200 mg/kg, podávaných perorálně) nebyly prokázány teratogenní nebo embryotoxické vlastnosti.
U lidí jsou zkušenosti s podáváním během těhotenství asi u 200 párů matka – dítě; asi 130 z nich v prvním trimestru. Nebyly popisovány žádné nepříznivé účinky u novorozenců, ale dosud dostupné údaje nejsou dostatečné, aby mohlo být s jistotou vyloučeno riziko takových účinků. Toxikologické zkoušky s metoklopramidem týkající se reprodukce ve vztahu k cytostatikům nejsou k dispozici.
Paracetamol
Paracetamol prochází přes placentu.
Ve studiích na zvířatech a datech dostupných u lidí nebyly dosud prokázány žádném embryotoxické účinky.
(cs)
|