| salt:hasText
| - Terapii přípravkem LITALIR musí řídit specialista hematolog nebo onkolog, který by měl také rozhodnout o případném přerušení terapie nebo o spolupráci s radioterapeutem.
Terapie se nesmí zahájit při depresi kostní dřeně např. při leukopenii (<2 500 buněk/mm³), trombocytopenii (<100 000/mm3) nebo závažné anemii. LITALIR může vyvolat supresi kostní dřeně; leukopenie je obvykle první a nejběžnější projev hematotoxicity. Trombocytopenie a anémie se objevují méně často a bez předchozí leukopenie se vyvinou zřídka. Dřeňový útlum je pravděpodobnější u pacientů, kteří již prodělali radioterapii, anebo léčení cytotoxickými chemoterapeutiky; v takových případech je třeba používat LITALIR opatrně. Dřeňový útlum se po vysazení přípravku LITALIR rychle upraví.
Těžkou anémii je nutno upravit ještě před zahájením terapie přípravkem LITALIR.
Na začátku terapie se často objeví abnormity erytrocytů, např. spontánně se upravující megaloblastická erytropoéza. Morfologické změny se podobají těm u perniciózní anémie, nemají však vztah k nedostatku vitaminu B12 anebo kyseliny listové. Makrocytóza může zakrýt vedlejší vznik nedostatku kyseliny listové, a proto může být odůvodněno profylaktické podávání kyseliny listové. Hydroxykarbamid může také prodloužit plazmatickou clearance železa a snížit využívání železa erytrocyty; nezdá se však, že by měnil dobu přežití erytrocytů.
U pacientů, kteří již v minulosti prodělali terapii ozářením, se při podávání přípravku LITALIR může vyvinout exacerbace postiradiačního erytému.
Fatální i nefatální pankreatitida byla pozorována u HIV-infikovaných pacientů v průběhu léčby hydroxykarbamidem a didanosinem, s nebo bez stavudinu. Hepatotoxicita a selhání jater s následným úmrtím byly popsány v průběhu postmarketingového sledování u HIV-infikovaných pacientů léčených hydroxykarbamidem a jinými antivirovými léky. Fatální jaterní poškození bylo nejčastěji hlášeno u pacientů léčených kombinací hydroxykarbamid, didanosin a stavudin, a proto je třeba se podávání této kombinace vyvarovat. Periferní neuropatie, v některých případech i závažná, byla popsána u HIV-infikovaných pacientů léčených hydroxykarbamidem v kombinaci s antiretrovirovými látkami včetně didanosinu, s nebo bez stavudinu (viz bod 4.8).
Kožní cévní toxicity včetně cévních ulcerací a gangrény byly popsány u pacientů s myeloproliferativními chorobami v průběhu léčby hydroxykarbamidem. Tyto cévní toxicity se nejvíce vyskytovaly u pacientů, kteří byli v minulosti nebo souběžně léčeni interferonem. Vzhledem k potenciálně závažným klinickým následkům kožních cévních vředů, které byly hlášeny u pacientů s myeloproliferativní chorobou, musí být při vzniku cévních kožních ulcerací léčba hydroxykarbamidem přerušena a nasazena alternativní cytostatická terapie dle potřeby.
U pacientů s poruchou renálních funkcí je třeba podávat hydroxykarbamid s opatrností.
Pacienty je třeba upozornit, aby dodržovali přiměřený přívod tekutin.
Přípravek obsahuje 42,2 mg monohydrátu laktózy v jedné tobolce, což je nutno vzít v úvahu u pacientů s cukrovkou. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, hereditární laktázovou deficiencí nebo malabsorpce glukózy by tento přípravek neměli užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)