salt:hasText
| - Při obvyklém dávkování se nežádoucí reakce vyskytují asi u 4% pacientů. Nejfrekventovaněji se vyskytuje nauzea a zvracení, s frekvencí pod 1% se objevuje zácpa, hypotenze, psychické změny spojené s dezorientací, ospalostí, zmateností. Mohou se také objevit sucho v ústech, pocení, zčervenání v obličeji, závratě, bradykardie, palpitace, ortostatická hypotenze, hypotermie, neklid, změny nálady, halucinace, mióza, retence moči a spasmus žlučovodů.
Excitační účinek na CNS způsobuje metabolit petidinu – norpetidin, může vyvolat tremor, svalové záškuby nebo křeče. K nežádoucím účinkům jsou predisponováni především pacienti se zvýšenou křečovou pohotovostí v anamnéze, s insuficiencí ledvin a při dávce vyšší než 100 mg opakované v krátkých časových intervalech.
Petidin má lokálně dráždivý účinek a jeho časté opakované podávání může způsobit fibrózu svalové tkáně.
Petidin v analgetických dávkách tlumí dýchací centrum a snižuje jeho citlivost na pCO2. Snižuje hlavně dechový objem, dýchací frekvenci výrazně neovlivňuje.
Při vysokých dávkách může vzniknout výrazná deprese dýchání a hypotenze s cirkulačním selháním a prohlubujícím se kómatem.
Ty jsou vyvolány buď přímo působením petidinu nebo jde o oběhovou reakci způsobenou vyplavením histaminu. Liberace histaminu především po nitrožilním podání je častá.
Petidin vyvolává lékovou závislost morfinového typu. Tolerance se vyvíjí pomaleji než na morfin. Abstinenční příznaky nastupují rychleji a trvají kratší dobu než při závislosti na morfin.
(cs)
|