Po intravenózním podání roztoku glukonanu a sacharanu vápenatého dochází k zvýšení plazmatické koncentrace ionizovaného vápníku, jejíž výška závisí na dávce a rychlosti podání. V průběhu několika minut dochází k redistribuci do jednotlivých kompartmentů těla. Koncentrace iontů vápníku v extracelulární tekutině a v plazmě kolísá jen velmi málo, což umožňuje udržet fyziologické hladiny intracelulárního vápníku. Fyziologické hladiny vápníku v plazmě jsou v rozsahu od 8,6 do 10,6 mg/dl.
Přibližně polovina z celkové koncentrace vápníku v plazmě je v ionizované formě: 40 až 45% vápníku se váže na proteiny, hlavně na albumin a 10 až 15% tvoří neionizované ultrafiltrovatelné komplexy, jako je uhličitan vápenatý. Rovnováha mezi ionizovanou formou a vázanou formou závisí na hodnotě pH. Alkalózou se zvyšuje vazba vápníku na proteiny a snižuje se koncentrace ionizovaného vápníku, zatímco v acidóze se pozoroval opačný efekt. Vápník se vylučuje močí, stolicí a později i mlékem.
(cs)