| salt:hasText
| - Vystavení každého pacienta ionizujícímu záření musí být opodstatněné na základě jeho pravděpodobného přínosu. Aplikovaná aktivita musí být taková, aby výsledná dávka záření byla co nejnižší a přitom bylo dosaženo požadovaného terapeutického výsledku.
Vystavení ionizujícímu záření je spojeno se vznikem rakoviny a možným vývojem dědičných vad. Radiační dávka po terapeutickém ozáření může mít za následek vyšší výskyt rakoviny a mutací. Ve všech případech je nezbytné, aby riziko ozáření bylo menší než riziko způsobené samotným onemocněním. Obdržená radiační dávka (EDE) po podání terapeutické dávky jodidu-131I sodného je větší než 20 mSv.
Po podání jodidu-131I sodného byly popsány některé případy nežádoucích účinků zahrnující nevolnost, zvracení a nespecifikované projevy alergie. Nevolnost a zvracení jsou častější po perorálním podání především terapeutických dávek a v případě nevolnosti je třeba brát v úvahu riziko kontaminace.
Po podání jodidu-131I sodného byly hlášeny některé případy nežádoucích reakcí alergické povahy (Evropský systém hlášení nežádoucích účinků a vadných léků). Je velmi pravděpodobné, že tyto reakce jsou způsobeny přecitlivělostí na želatinu z tobolek, nebo jejích metabolitů.
Časné následky
Terapeutická množství jodidu-131I sodného mohou dočasně zhoršit existující hypertyreózu.
Léčba toxické polynodozní strumy jódem-131I může způsobit Gravesovu-Basedowovu chorobu nebo thyreoidální oftalmopatii (incidence 1 až 5 %). Tento nežádoucí účinek byl ojediněle hlášen u diferencovaného karcinomu štítné žlázy.
Vysoké hladiny radioaktivity mohou vést ke gastrointestinálním poruchám, obvykle v prvních hodinách nebo dnech po podání. Ke zhoršení stavu v gastrointestinální oblasti může docházet až v 67 %. Tomu lze jednoduše předejít, nebo čelit, symptomatickou léčbou.
Při léčbě vysokou dávkou radioaktivního jodu může mít nemocný 1 - 3 dny po podání přechodně zánětlivý zánět štítné žlázy, zánět průdušnice s možností těžké konstrikce průdušnice, zvláště při již existující tracheální stenóze. Může se vyskytnout i zánět slinné žlázy s otokem a bolestí v oblasti slinných žláz, částečná ztráta chuti a sucho v ústech. Výskyt se různí od 10 % (s prevencí) do 60 % (bez preventivních opatření). Zánět slinné žlázy se obvykle samovolně upraví, nebo se nasadí terapie zánětu, ale občas se v závislosti na podané dávce popisují případy ztráty chuti a trvání sucha v ústech, následované ztrátou zubů. Radiační expozice slinných žláz se může snížit stimulací exkrece slin pomocí kyselých látek.
Po léčbě jodovým radioizotopem může dojít k poruchám funkce slzných žláz, např. k suchu v očích a obstrukci nazolakrimálních cest. Přestože tyto příznaky jsou ve většině případů přechodné, u některých pacientů mohou přetrvávat po delší období či se projevit později.
Vysoké hladiny vychytaného radioaktivního jodu podaného nemocným mohou zapříčinit místní bolest, nevolnost a otok tkáně akumulující radionuklid.
K přechodnému poškození mužské pohlavní funkce může dojít po obdržení vysoké terapeutické dávky jodového radioizotopu či při výskytu pánevních metastáz.
Při léčbě metastazujících karcinomů štítné žlázy do CNS je třeba mít na paměti možnost místního mozkového edému anebo zvýšení mozkového edému již existujícího.
Pozdní následky
Jako pozdní následek léčby hypertyreózy radioaktivním jodem může být v závislosti na dávce hypotyreóza. To může být samo osobě zjevné týdny nebo měsíce po léčbě, vyžadující vhodné časované měření funkce štítné žlázy a patřičnou substituční terapii štítné žlázy. Výskyt hypotyreózy není obvykle pozorován do 6 -12 týdnů po podání radioaktivního jodu, uvádí se v rozmezí 2 - 70 %.
Příležitostně byly po podání radioaktivního jodu pozorovány případy snížené funkce příštítných tělísek; proto se musí sledovat a léčit substituční terapií. Jako pozdní následky jednoho podání více než 5 000 MBq, nebo interval kratší než 6 měsíců, jsou nejpravděpodobněji spojeny s vratným, nebo ve velmi vzácných případech nevratným vývojem útlumu kostní dřeně s izolovanou trombocytopenií nebo erytrocytopenií, což může být fatální. Často je pozorována přechodná leukocytóza.
Epidemiologické studie sdělují u nemocných po podání jodidu-131I sodného vyšší výskyt rakoviny žaludku.
Po podání vyšších aktivit, zpravidla těch, které se používají k léčbě malignit štítné žlázy, byl pozorován zvýšený výskyt leukémie. Může se také mírně zvýšit výskyt rakoviny močového měchýře a prsu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)