V neklinických studiích byly pozorovány účinky pouze po expozicích, považovaných za značně přesahující maximální expozice po podání do oka u člověka, což signalizovalo malý význam pro klinické použití.
Stejně jako ostatní chinolony, byl také moxifloxacin in vitro genotoxický v bakteriích a buňkách savců. Vzhledem k tomu, že tyto účinky mohou být pozorovány při interakci s bakteriální gyrózou a ve značně vyšší koncentraci při interakci s topisomerázou II v savčích buňkách, lze předpokládat prahovou hladinu genotoxicity. V testech in vivo, nebyla nalezena žádná známka genotoxicity, navzdory vysokým dávkám moxifloxacinu.. Terapeutické dávky pro užití u člověka proto poskytují adekvátní rozmezí bezpečnosti. Žádné známky karcinogenních účinků nebyly pozorovány v počátečním propagačním modelu u potkanů.
Jako u jiných chinolonů, se moxifloxacin v rozsáhlých in vit ro a in vivo studiích ukázal jako prost fototoxických a fotogenotoxických vlastností.
(cs)