| salt:hasText
| - Zahájení terapie sotalolem a individuální úprava dávkování vyžaduje zejména u pacientů po infarktu myokardu a u pacientů se sníženým srdečním výdejem pečlivý kardiologický dohled a může se provádět pouze tam, kde je k dispozici dostatečné kardiologické vybavení pro případné neodkladné výkony včetně vybavení umožňujícího detailní monitorování.
Pečlivé zvážení poměru mezi rizikem a prospěchem léčby a pečlivá monitorace jsou nutné při těchto stavech:
Městnavé srdeční selhání: Adrenergní beta-blokáda může zhoršit kontraktilitu myokardu i srdeční insuficienci. Při zahájení terapie je třeba zvláštní opatrnosti i u pacientů s dobře léčenou dysfunkcí levé komory (např. podáváním inhibitoru ACE, diuretik, kardiotonik); je třeba zvolit nízkou zahajovací dávku SOTAHEXALU a její pozvolné zvyšování.
Akutní infarkt myokardu: Naprosto nezbytná je pečlivá monitorace a individuální úprava dávkování. Sotalol se nesmí podávat pacientům s EF < 40%, pokud komorová tachykardie není život ohrožující. Obecně se u čerstvého AIM podání sotalolu pro zvýšení rizika vzniku arytmií nedoporučuje.
Thyreotoxikóza: Adrenergní beta-blokáda může maskovat některé klinické příznaky hyperthyreózy, např. tachykardii. U pacientů se suspektní thyreotoxikózou by náhlé odnětí beta-blokátorů mohlo vyvolat zhoršení příznaků hyperthyreózy.
Myasthenia gravis: U pacientů s touto chorobou může sotalol vyvolat zhoršení příznaků onemocnění, a proto je nutné jejich pečlivé monitorování.
Deprese: Pro možnost zhoršení projevů je při podávání sotalolu nutná opatrnost.
U diabetiků se silně rozkolísanými hladinami glykémie a při přísném hladovění (viz bod 4.5). Protože beta-sympatolytika maskují příznaky hypoglykémie, je třeba pravidelně monitorovat glykémii.
U pacientů s feochromocytomem (za předpokladu současné blokády alfa-receptorů).
U pacientů s poruchou renálních funkcí (viz bod 4.2).
Pacientům, kteří mají v osobní nebo rodinné anamnéze psoriázu, je třeba podávat beta-sympatolytika (a tedy i sotalol) jen po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika.
Při kombinaci sotalolu s antiarytmiky třídy I je třeba vyhnout se látkám, které rozšiřují komplex QRS (zejména látkám typu chinidinu). V opačném případě by se mohlo objevit prodloužené QT s nebezpečím sníženého prahu pro vznik komorových arytmií. Je rovněž nutné vyhnout se současnému podávání sotalolu společně s jinými antiarytmiky třídy III, aby se nadměrně neprodloužil interval QT.
Sotalol někdy sníží sekreci slz, což může působit obtíže u pacientů, kteří nosí kontaktní čočky.
Sotalol může v důsledku vyvolané blokády beta-receptorů zvýšit vnímavost vůči léčivům, vyvolávajícím alergii a může prohloubit závažnost anafylaktické reakce.
U pacientů s těžkými reakcemi přecitlivělosti v anamnéze a u pacientů, prodělávajících desenzibilizaci, je třeba použití sotalolu obzvlášť pečlivě zvažovat, protože je zde nebezpečí intenzivních alergických reakcí včetně reakce anafylaktické.
Arytmogenní účinky: Nejnebezpečnější nežádoucí účinek antiarytmik je zhoršení stávajících arytmií anebo provokace arytmií nových. Látky prodlužující interval QT mohou vyvolat torsade de pointes, tj. polymorfní komorovou tachykardii sdruženou s prodloužením intervalu QT. Riziko je vyšší při bradykardii, při snížené hladině kalia a magnézia v séru, při vyšších plazmatických koncentracích sotalolu a při kombinaci sotalolu s dalšími látkami, které rovněž mohou vyvolat torsade de pointes; u žen se zdá být riziko vyšší. Incidence torsade de pointes je závislá na výši podané dávky, vzniká obvykle brzy po zahájení terapie nebo při zvýšení dávky a u většiny pacientů spontánně odezní; příhoda se však může změnit na fibrilaci komor.
Při dávkování nižším než 320 mg byla incidence těžkých provokovaných arytmií menší než 2 %. Po vyšších dávkách byla více než dvojnásobná.
Další rizikové faktory pro vznik torsades de pointes jsou nadměrné prodloužení QT a kardiomegalie nebo městnavá choroba srdeční v anamnéze. U pacientů s komorovou tachykardií a s městnavou chorobou srdeční v anamnéze je riziko vážných arytmií nejvyšší (7 %). Se vznikem arytmií je třeba počítat při zahájení terapie i při zvyšování dávky; zahajovací dávka 80 mg a velmi pozvolné zvyšování dávky riziko snižuje. Sotahexal je třeba podávat velmi opatrně při QT delším než 500 ms; při QT delším než 550 ms je třeba vážně uvažovat o ukončení terapie.
Poruchy elektrolytové rovnováhy: Sotahexal se nesmí užít při hypokalémii nebo hypomagnezémii, pokud tato nerovnováha není upravena. Iontová nerovnováha může zvýšit nebezpečí prodloužení QT a provokace torsade de pointes. Zvláštní pozornost je třeba věnovat udržení iontové rovnováhy u pacientů s těžkými nebo dlouhodobými průjmy a při medikaci látkami, vyvolávajícími iontové deplece.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)