salt:hasText
| - Hydroxid hlinitý
Hydroxid hlinitý patří mezi koloidní antacida. Je to bílý prášek, nerozpustný ve vodě, který však vytváří ve vodném prostředí gel. Kyselinu chlorovodíkovou v žaludku částečně neutralizuje a částečně adsorbuje, přičemž dokáže udržet kyselost žaludečního obsahu na úrovni kolem pH 4. Hydroxid hlinitý má schopnost chránit sliznici žaludku a duodena před erozivním působením HCl. Současně brzdí tvorbu pepsinu, čímž též eliminuje slizniční eroze a urychluje tvorbu mucinu. Adsorbuje na sebe enzymy, bakterie, viry, a též plyny vznikající při patologických pochodech. Podávání hydroxidu hlinitého nevede k alkalizaci krve. Pufrovací schopnosti jsou velmi dobré, nástup účinku je pomalý, ale prolongovaný. Chlorid hlinitý vzniklý při reakci s HCl se absorbuje pouze v malé míře (17-30 %), ale při normální funkci ledvin se hned i vylučuje.
Hydroxid hořečnatý
Hydroxid hořečnatý patří mezi reaktivní antacida a z celé skupiny nekoloidních antacid se používá nejčastěji. V žaludku, kde reaguje s HCl, setrvává dlouho. Neutralizační účinek nastupuje velmi rychle (během několika minut), má vysokou schopnost vázat kyselinu, ale krátké trvání neutralizace (působí však déle než např. bikarbonát sodný). Tak jako hydroxid hlinitý při reakci s HCl tvoří chlorid, pro něhož je charakteristická nízká absorpce ve střevech (pouze 15-30%) a též rychlá eliminace ledvinami za předpokladu normálních renálních funkcí.
Směs hydroxidu hlinitého a hydroxidu hořečnatého dokáže udržet pH v žaludku i několik hodin v rozmezí 3-4,5, což je důležité, poněvadž optimální pH při léčbě peptického vředu je 3,5-4 (tento ideální terapeutický stav je prakticky nemožné dosáhnout na dobu 24 hodin, proto antacida v těchto indikacích podáváme vícekrát během dne). Některé nežádoucí účinky lze právě volbou této kombinace antagonizovat (např. mírné obstipační účinky hydroxidu hlinitého a laxativní účinky hydroxidu hořečnatého).
(cs)
|