Farmakoterapeutická skupina: antiarytmikum (III. třída podle Vaughan-Williamsovy klasifikace). ATC: C01B D01
Antiarytmické:
Prodloužení akčního potenciálu, které vede k poklesu proudu draslíku do buňky. Toto prodloužení není ovlivněno srdeční frekvencí.
Snížení sinusové automaticity vedoucí k bradykardii neodpovídající na podání atropinu.
Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
Zpomalení sinoatriálního, atriálního a nodálního vedení, které je výraznější, pokud je rytmus rychlý.
Intraventrikulární vedení není ovlivněno.
Prodloužení refrakterní periody a snížení excitability myokardu na síňové, nodální i komorové úrovni.
Zpomalení vedení a prodloužení refrakterní periody v přídatných atrioventrikulárních spojích.
Antianginózní:
Střední pokles periferního cévního odporu a snížení srdeční frekvence vedoucí k poklesu spotřeby kyslíku.
Nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní inhibice.
Zvýšení koronárního průtoku díky přímému účinku na hladké svaly artérií myokardu.
Udržování srdečního výdeje díky poklesu aortálního tlaku a periferního cévního odporu.
Jiné:
Amiodaron má jen mírný negativně inotropní účinek.
Pediatrické údaje:
Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů s různými arytmiemi. V klinických studiích byly u pediatrické populace použity následující perorální dávky:
- Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7–10 dní (nebo 500 mg/m2/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla)
- Udržovací dávka: má být použita nejnižší možná účinná dávka; podle individuální odpovědi se pohybuje mezi 5 až 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m2/den, vyjádřeno na metr čtvereční povrchu těla).
(cs)