| salt:hasText
| - Absorpce
Průměrná biologická dostupnost po jednotlivé dávce přípravku PALEXIA retard (nalačno) je v důsledku rozsáhlého first-pass efektu přibližně 32%. Maximální sérové koncentrace tapentadolu jsou pozorovány 3 až 6 hodin po podání tablet s prodlouženým uvolňováním. Nárůst hodnoty AUC závislý na dávce byl pozorován po podání tablet s prodlouženým uvolňováním přesahujících rozmezí perorálních terapeutických dávek.
Studie opakovaných dávek s dávkovacím rozmezím dvakrát denně za použití 86 a 172 mg tapentadolu ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním prokázaly míru akumulace přibližně 1,5 u původního léku, která je dána především dávkovacím intervalem a zjištěným poločasem tapentadolu. Koncentrace tapentadolu v séru dosáhne rovnovážného stavu druhý den léčby.
Vliv stravy
Po podání přípravku PALEXIA retard po vysoce kalorické snídani s velkým obsahem tuků se AUC a Cmax zvýšily o 8 %, resp. 18 %. Toto zvýšení spadá do normální interindividuální variability farmakokinetických parametrů tapentadolu, a proto není považováno za klinicky relevantní.
Přípravek PALEXIA retard lze užívat nezávisle na jídle.
Distribuce
Tapentadol je v organismu rozsáhle distribuován. Distribuční objem tapentadolu po intravenózním podání je 540±98 l. Vazba na sérové proteiny je nízká a činí asi 20 %.
Metabolismus
Tapentadol je u lidí rozsáhle metabolizován. Je metabolizováno asi 97 % původní látky. Hlavní cesta metabolismu tapentadolu je konjugace s kyselinou glukuronovou s tvorbou glukuronidů. Po perorálním podání je přibližně 70 % dávky vyloučeno močí v konjugované formě (55 % glukuronidů a 15 % sulfátu tapentadolu). Nejdůležitější enzym účastnící se glukuronidace je uridindifosfát glukuronosyltransferáza (UGT), zejména její izoformy UGT1A6, UGT1A9 a UGT2B7. Celkem 3 % přípravku je vyloučeno močí v nezměněné podobě. Tapentadol je navíc metabolizován pomocí CYP2C9 a CYP2C19 na N-desmetyltapentadol (13 %) a pomocí CYP2D6 na hydroxytapentadol (2 %), které jsou dále metabolizovány konjugací. Metabolismus přípravku prostřednictvím cytochromu P450 má proto menší význam než druhá fáze konjugace.
Žádný z metabolitů nemá analgetický účinek.
Eliminace z organismu
Tapentadol a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně ledvinami (99 %). Celková clearance po intravenózním podání je 1530±177 ml/min.Terminální poločas je po perorálním podání průměrně 5-6 hodin.
Zvláštní skupiny populace
Starší pacienti
Průměrná expozice (AUC) tapentadolu je u starších pacientů (65 až 78 let) ve srovnání s mladými dospělými pacienty (19 až 43 let) podobná, Cmax byla u skupiny starších subjektů oproti mladým dospělým subjektům snížena o 16 % .
Renální porucha
U subjektů s různým stupněm postižení funkce ledvin (od normální až po těžké postižení) byly AUC a Cmax tapentadolu srovnatelné. Naproti tomu při zvyšujícím se stupni ledvinného postižení byla pozorována narůstající expozice (AUC) tapentadol-O-glukuronidu. U subjektů s lehkým, středně těžkým a těžkým postižením ledvin je AUC tapentadol-O-glukuronidu 1,5násobně, resp. 2,5 a 5,5násobně vyšší než u subjektů s normální funkcí ledvin.
Jaterní porucha
U subjektů s poškozenou funkcí jater vedlo podání tapentadolu k vyšším expozicím a sérovým hladinám tapentadolu oproti subjektům s normální jaterní funkcí. Farmakokinetické parametry u skupiny s lehkým až středně těžkým poškozením jater byly AUC 1,7; Cmax 1,4; t1/2 1,2 oproti parametrům AUC 4,2; Cmax 2,5; t1/2 1,4 ve skupině s normální funkcí jater. Stupeň tvorby tapentadol-O-glukuronidu byl nižší u subjektů s vyšším stupněm postižení.
Farmakokinetické interakce
Tapentadol je metabolizován hlavně glukuronidací ve fázi II a pouze malé množství je metabolizováno oxidací ve fázi I.
Glukuronidace je proces s vysokou kapacitou / nízkou afinitou, které není dosaženo ani při nemoci, a terapeutické koncentrace léčiv jsou navíc obecně mnohem nižší než koncentrace potenciálně nutné pro inhibici glukuronidace, takže klinicky relevantní interakce vyvolané fází II metabolismu nejsou pravděpodobné. V klinických farmakokinetických studiích interakcí léčiv byl hodnocen případný vliv paracetamolu, naproxenu, kyseliny acetylsalicylové a probenecidu na glukuronidaci tapentadolu. V klinických studiích s naproxenem (500 mg dvakrát denně 2 dny) a probenecidem (500 mg dvakrát denně 2 dny) se prokázalo zvýšení AUC tapentadolu o 17 %, resp. 57 %. Při těchto klinických studiích nebyly celkově zjištěny žádné klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu.
Studie interakcí tapentadolu s metoklopramidem a omeprazolem dále hodnotily případný vliv těchto aktivních látek na absorpci tapentadolu. Ani při těchto klinických studiích nebyly zjištěny žádné klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu.
Studie in vitro neodhalily žádný potenciál tapentadolu inhibovat nebo indukovat enzymy cytochromu P450. Klinicky relevantní interakce zprostředkované systémem cytochromu P450 jsou proto nepravděpodobné.
Vazba tapentadolu na plazmatické bílkoviny je nízká (asi 20 %). Proto je pravděpodobnost farmakokinetických lékových interakcí v důsledku substituce na vazebných místech proteinů nízká.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)