| salt:hasText
| - Giona Easyhaler není určen pro léčbu akutní dyspnoe nebo status asthmaticus. Tyto stavy vyžadují inhalaci krátkodobě působícího bronchodilatátoru.
Pacienti by si měli uvědomit, že inhalační prášek Giona Easyhaler je určen k preventivní léčbě, a proto se musí pro optimální účinek používat pravidelně, přestože je pacient bez příznaků, a nesmí být náhle vysazen.
Převedení pacientů léčených perorálními kortikosteroidy na inhalační kortikosteroidy a jejich následné přivykání na tuto formu vyžaduje zvláštní péči. Před zahájením podávání vysokých dávek inhalačních kortikosteroidů dvakrát denně doplňujících jejich obvyklou udržovací dávku systémových kortikosteroidů by pacienti měli být v přiměřeně stabilním stavu. Přibližně za 10 dnů začíná vysazování systémových kortikosteroidů, které se provádí postupným snižováním denní dávky (například o 2,5 miligramů prednisolonu nebo podobného léku každý měsíc) na nejnižší možnou úroveň. Perorální kortikosteroidy lze zcela nahradit inhalačními.
U pacientů, kteří vyžadují vyšší dávky pohotovostní léčby kortikosteroidy nebo prodlouženou léčbu nejvyšší doporučenou dávkou inhalačních kortikosteroidů, může také existovat riziko poškození adrenální funkce. U těchto pacientů se mohou vyskytovat známky a příznaky adrenální nedostatečnosti při závažném stresu. V období stresu nebo elektivní chirurgie musí být uvážena doplňková léčba systémovými kortikosteroidy.
U pacientů dříve závislých na léčbě perorálními kortikosteroidy může dojít, jako výsledek prodloužené systémové léčby kortikosteroidy, k narušení adrenální funkce. K zotavení po ukončení léčby perorálními kortikosteroidy může být potřeba značného času a proto také riziko, způsobené poškozenou adrenokortikální funkcí u pacientů závislých na léčbě perorálními steroidy, může při převedení léčby na budenosid přetrvávat značnou dobu. V těchto případech musí být pravidelně monitorována funkce hypotalamicko-hypofýzo-adrenokortikální (HPA) osy.
Při převádění pacientů z perorální léčby na inhalační budesonid se mohou objevit příznaky, které byly dříve potlačeny systémovými glukokortikosteroidy, například alergická rýma, ekzém, bolesti svalů a kloubů. V takovém případě je nutná souběžná specifická léčba.
Někteří pacienti se během vysazování systémových kortikosteroidů subjektivně necítí dobře, a to i přesto, že jejich respirační funkce zůstává nezměněna nebo se dokonce zlepší. Tito pacienti by měli být povzbuzováni, aby pokračovali v léčbě inhalačním budesonidem a ve vysazování perorálního kortikosteroidu dokud se neobjeví klinické příznaky, které by naznačovaly opak, například příznaky které mohou naznačovat adrenální nedostatečnost.
Stejně jako u jiných inhalačních terapií může inhalační léčba vyvolat bronchospasmus, který se projevuje okamžitým zhoršením sípotu a dušností po aplikaci dávky. Paradoxní bronchospasmus reaguje na léčbu rychle působícím inhalačním bronchodilatátorem, který by se měl použít ihned. V takovém případě musí být léčba budesonidem okamžitě přerušena, pacient by měl být vyšetřen, a v případě potřeby musí být zahájena alternativní terapie.
Jestliže dojde i přes dobré monitorování léčby ke vzniku akutní epizody dyspnoe, je nutné použít rychle působící inhalační bronchodilatátor a přehodnotit léčebný režim pacienta. Nepodaří-li se astmatické symptomy adekvátně kontrolovat i přes maximální dávky inhalovaných kortikosteroidů, může být pro pacienty vhodná krátkodobá léčba systémovými kortikosteroidy. V takovém případě je nutné udržovat léčbu inhalačními kortikosteroidy souběžně se systémovou léčbou.
Systémové účinky inhalovaných kortikosteroidů se mohou projevit zejména při dlouhodobém podávání vysokých dávek. Pravděpodobnost výskytu těchto účinků je větší u perorálních kortikosteroidů. Případnými systémovými účinky jsou Cushingův syndrom, Cushingoidní znaky, adrenální suprese, retardace růstu u dětí a dospívajících, pokles minerální kostní density, katarakta, glaukom a vzácněji řada psychologických a behaviorálních účinků včetně psychomotorické hyperaktivity, poruch spánku, úzkosti, deprese a agresivity (zejména u dětí).
Proto je důležité, aby byla dávka inhalačních kortikosteroidů snížena na nejnižší dávku při níž je zachována efektivní kontrola nad astmatem.
Doporučuje se pravidelné monitorování výšky dětí, které dlouhodobě užívají inhalační kortikosteroidy. V případě zpomalení růstu je potřeba přehodnotit léčebný režim s cílem snižování dávky inhalačních kortikosteroidů, je-li to možné, na nejnižší dávku při níž je zachována efektivní kontrola nad astmatem. Navíc by se měla zvážit potřeba odeslání pacienta na vyšetření u dětského pneumologa.
Během léčby inhalačními kortikosteroidy se mohou vyskytnou orální kandidózy. Aby se snížilo riziko vzniku ústních kandidóz a chrapotu je třeba doporučit pacientovi, aby si po každé aplikaci inhalačních kortikosteroidů důkladně vypláchnul/a ústa nebo vyčistil/a chrup. Ústní kandidóza může vyžadovat vhodnou antimykotickou léčbu a u některých pacientů může být nutné přerušení léčby (viz bod 4.2).
K exacerbaci klinických příznaků astmatu může dojít vlivem akutní bakteriální infekce respiračního traktu a může být nezbytná léčba vhodnými antibiotiky. V takovém případě mohou pacienti potřebovat zvýšení dávky inhalačního budesonidu a může být také nezbytná krátkodobá terapie perorálními kortikosteroidy. Na úlevu akutních příznaků astmatu je možné použít rychle působící inhalační bronchodilatátor.
Před zahájením léčby přípravkem Giona Easyhaler je třeba věnovat zvláštní péči a zajistit adekvátní specifickou terapeutickou kontrolu u pacientů s aktivní a klidovou plicní tuberkulózou. Podobně i pacienti s mykotickými, virovými nebo jinými infekcemi dýchacích cest vyžadují zvláštní péči a Giona Easyhaler by měli užívat pouze pokud probíhá souběžná adekvátní léčba těchto infekcí.
U pacientů s rozsáhlou slizniční sekrecí v respiračním traktu může být nezbytná krátkodobá terapie perorálními kortikosteroidy.
Snížená jaterní funkce ovlivňuje eliminaci kortikosteroidů a způsobuje nižší rychlost eliminace a vyšší systémovou expozici. U těchto pacientů se mohou projevit systémové účinky, a proto by měla být pravidelně monitorována funkce HPA osy.
Mělo by se vyhnout souběžné léčbě ketokonazolem, inhibitory HIV proteázy anebo jinými silnými inhibitory CYP3A4. Pokud to není možné, měl by být časový interval mezi podáním vzájemně působících léků co nejdelší (viz bod 4.5.
Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, hereditární deficiencí laktázy anebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli užívat tento přípravek.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)