http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/30-Cdo-294-2013/expression/cz/decision/2013/30-Cdo-294-2013/cs">

30 Cdo 294/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Klapkou, advokátem se sídlem Prostějov, nám. T. G. Masaryka 113/8, proti žalované L. Š., o zaplacení 3,820.475,- Kč, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 74 C 19/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 132/2011 – 49, takto : Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 132/2011 – 49, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. března 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 22, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ( dále jen „ soud prvního stupně “ ) usnesením ze dne 16. května 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 22, odmítl žalobu doručenou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 3. 2011 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Soud prvního stupně odmítl žalobu podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., neboť žaloba neobsahovala záležitosti uvedené v ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. a z žaloby nebylo možno dovodit, čeho a na jakém základě se žalobce domáhá. Žalobce byl usnesením ze dne 30. 3. 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 14, vyzván k odstranění vad žaloby a současně byl poučen, že teprve po doplnění žaloby bude rozhodováno o jeho žádosti, aby mu byl v této věci ustanoven zástupce z řad advokátů a bylo mu přiznáno osvobození od soudních poplatků. Na toto usnesení žalobce reagoval, avšak vytýkané vady nijak neodstranil. Proto mu soud prvního stupně usnesením ze dne 18. dubna 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 20, nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil zástupce z řad advokátů a následně dne 16. května 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 22, soud prvního stupně žalobu odmítl. Vrchní soud v Olomouci ( dále jen „ odvolací soud “ ) potvrdil usnesením ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 132/2011 – 49, usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Odvolací soud uvedl, že není zřejmé, jakého protiprávního jednání se měla žalovaná dopustit, jaké povinnosti měla porušit a v čem spočívá pomluva či křivé obvinění vůči žalobci. Soud prvního stupně přitom žalobce správně vyzval žalobce, aby odstranil vytýkané vady a poučil ho o následcích. Jelikož měl odvolací soud za to, že usnesení soudu prvního stupně je správné, tak ho podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání ( dále jen „ dovolatel “ ) k Nejvyššímu soudu České republiky ( dále jen „ dovolací soud “ ). Dovolatel napadl usnesení dovolacího soudu v celém rozsahu a má za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř., kdy zásadní význam spatřuje dovolatel v otázce, zda je soud oprávněn odmítnout žalobu pro formální nedostatky ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., když současně soud nevyhověl žádosti žalobce i ustanovení zástupce z řad advokátů právo proto, že žaloba nesplňuje formální náležitosti podle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b ) o.s.ř. Dovolatel má za to, že výzva soudu prvního stupně byla nedostatečná a nebylo z ní patrno, v jakém směru by měl žalobu doplnit. Navíc vytýkané vady žaloby odstranil tím, že je dodatečně uvedl v textu odvolání ze dne 29. května 2011. Současně dovolatel požádal o ustanovení advokáta, přičemž soud prvního stupně tuto žádost zamítl, a tak definitivně znemožnil dovolateli opravit vady podání. Dovolatel je toho názoru, že mu nemůže být k tíži, že za této situace nebyl schopen žalobu doplnit a žaloba zůstala dle názoru soudu prvního stupně neprojednatelnou. Dovolatel má za to, že tento postup je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 30 Cdo 1503/2009 či sp. zn. 25 Cdo 218/2005. Dovolatel tedy navrhnul, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud ( § 10a o.s.ř. ) vycházel z ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení 241 odst.1 o.s.ř., dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené § 240 odst.1 o.s.ř., má všechny obsahové a formální náležitosti požadované ustanovením § 241a odst.1 o.s.ř. a je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že je toto dovolání důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada poznamenala předmětné řízení. Podle ustanovení § 30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( § 138 téhož zákona ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ( srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1500/2009, sp. zn. 30 Cdo 1503/2009 či sp. zn. 30 Cdo 4177/2010 ) vyplývá, že jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení. Na přezkoumávanou věc přitom nedopadají zásady vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, podle nichž jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl vadné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva ( § 138 o.s.ř. ), nejde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř.]. V posuzovaném případě soud prvního stupně své rozhodnutí o neustanovení zástupce z řad advokátů, č.j. 74 C 19/2011 – 20, odůvodnil s tím, že v daném případě nemohl posoudit zda se v dané věci nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a tak nemohl kladně rozhodnout o ustanovení zástupce pro toto řízení. Soud prvního stupně tak tuto otázku neposuzoval s tím, že s ohledem na nejasný obsah žaloby se nedá bezúspěšnost žaloby zhodnotit. Proti tomuto usnesení se dovolatel sice neodvolal, ale následně několikrát opětovně žádal o ustanovení zástupce pro toto řízení. Je tedy zcela zřejmé, že domnělou příčinou, proč soud o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení nerozhodl, tak nebylo eventuální zjištění, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva, jak má na mysli ustanovení § 138 o.s.ř., ale důvod zcela jiný, který proto bylo třeba posoudit v rámci samostatného rozhodnutí podle § 30 odst. 1 o.s.ř. Důvod uváděný soudem, proč podle jeho názoru nebylo třeba o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení rozhodovat, proto vybočil z rámce úpravy obsažené v § 30 o.s.ř. a § 138 odst. 1 o.s.ř. Protože soud prvního stupně rozhodnul v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a odvolací soud nezjednal nápravu, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v daném případě byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. a Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( § 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. ). Protože dovolací důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, k dalšímu řízení ( § 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř. ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( 243a odst.1 o.s.ř. ). Odvolací soud ( soud prvního stupně ) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( § 243 odst. 1 věta druhá o.s.ř. ). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředekV Brně 24. dubna 2013 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu