http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/29-Cdo-1265-2013/expression/cz/decision/2013/29-Cdo-1265-2013/cs">

29 Cdo 1265/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a ) A. Z., a b ) B. Z., obou zastoupených Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalovaným 1 ) BISinvest s. r. o., se sídlem v Bohumíně, Lidická 330, identifikační číslo osoby 46580018, zastoupené JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, PSČ 702 00, a 2 ) Cement Hranice, akciová společnost, se sídlem v Hranici, Hranici I – Městě, Bělotínská 288, PSČ 753 39, identifikační číslo osoby 15504077, zastoupené JUDr. Matejem Zachvejou, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o zaplacení částky 32,604.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 127/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. července 2012, č. j. 75 Co 184/2010-639, takto : I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 19. května 2009, č. j. 10 C 127/2005-326, uložil první žalované zaplatit žalobci a ) 11,500.000,- Kč ( výrok I. ), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce a ) domáhal po první žalované zaplacení dalších 21,104.000,- Kč, v rozsahu, v němž se žalobkyně b ) domáhala vůči první žalované zaplacení částky 32,604.000,- Kč, jakož i v rozsahu, v němž se žalobci domáhali zaplacení částky 32,604.000,- Kč vůči druhé žalované ( výrok II. ), a rozhodl o nákladech řízení ( výroky III., IV. a V. ). V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. tak, že zamítl žalobu i v rozsahu, v němž se žalobce a ) domáhal vůči první žalované zaplacení částky 5,750.000,- Kč ( první výrok ), potvrdil jej v napadené části výroku II. o zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž se žalobkyně b ) domáhala vůči první žalované zaplacení částky 5.750.000,- Kč ( druhý výrok ), a rozhodl o nákladech řízení ( třetí až šestý výrok ). Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 23. března 2011, č. j. 75 Co 184/2010-549, v části výroku I. ve věci samé, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a první žalované uloženo zaplatit každému ze žalobců 5,750.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve výrocích II. až IV. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, zrušil Nejvyšší soud k dovolání první žalované rozsudkem ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 3768/2011, a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „ v celém jeho rozsahu “, podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání proti třetímu až šestému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení není objektivně přípustné ( srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněného pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ), proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu bez dalšího odmítl. Dovolání žalobce a ) proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Dovolání žalobkyně b ) proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ( o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde ), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( § 242 odst. 3 o. s. ř. ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal; dovolání žalobkyně b ) proto odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání obou žalobců jsou především pouhou polemikou se závěrem plynoucím z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 192/2006 ), k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v předchozím ( kasačním ) rozhodnutí vydaném v projednávané věci ( rozsudek sp. zn. 29 Cdo 3768/2011 ) a podle kterého zápis zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku neměl podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2000 konstitutivní, nýbrž toliko deklaratorní účinky. Otázka platnosti smluv o převodu obchodního podílu, uzavřených mezi žalobcem a ) a ostatními společníky první žalované, jíž dovolatelé také otevírají, pak vliv na posouzení žalobou uplatněného nároku vůči první žalované mít nemůže ( a odvolací soud na jejím posouzení napadené rozhodnutí správně nezaložil ). Důvod připustit dovolání žalobkyně b ) postupem podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., resp. zabývat se věcně dovoláním žalobce a ) za této situace Nejvyšší soud nevidí. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm ( do 31. prosince 2012 ) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. srpna 2013 JUDr. Petr Šukpředseda senátu