| Description
| - Druhá žalované své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu taktéž označila za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., maje za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v otázce vázanosti soudu nižšího stupně právními názory soudu dovolacího, otázce důkazního břemene na straně účastníků a požadavku na řádné odůvodnění rozsudku, jakož i připuštění nových důkazů v odvolacím řízení, přičemž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva doposud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Odvolací soud dle ní nedostál závaznému právnímu názoru dovolacího soudu ohledně důkazního břemene na straně žalobce a co do požadavku na řádné odůvodnění rozsudku. Dovolatelka zrekapitulovala postup odvolacího soudu při doplnění dokazování po vrácení věci Nejvyšším soudem a vyslovila názor, že v otázce existence funkční souvislosti vychází rozhodnutí ze skutkových zjištění postrádajících oporu v provedeném dokazování. Jelikož odvolací soud hodnotil původní znalecké posudky pana Miroslava Plášila ze dne 24. 6. 1996 a ze dne 10. 10. 2008, jakož i žalobcem navržený posudek Ing. Otty Hudrlíka, jen jako listiny, měl postupovat v souladu s ustanovením § 127 odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy s ohledem na to, že posouzení skutkového stavu záviselo na odborných znalostech, byl povinný posoudit tyto okolnosti pouze podle znaleckého posudku. Jediný znalecký posudek provedený na jednání dne 13. 3. 2013 přitom neprokázal tvrzení žalobce, a naopak podpořil tvrzení strany žalované. Druhá žalovaná dále připomenula, že se odvolací soud v písemném odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s důkazními návrhy 1. žalované, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu vytkla i nedostatečné zohlednění § 213 odst. 4 o. s. ř. Je toho mínění, že nebyly splněny zákonné podmínky pro připuštění výjimky ze zásady nepřípustnosti novot v odvolacím řízení, aniž by navíc odvolací soud tento postup vysvětlil v rámci odůvodnění svého rozhodnutí. Rovněž se domnívá, že odvolací soud navzdory závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu opětovně a v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Přitakala rovněž názoru 1. žalované, že odvolací soud se dostatečně nezabýval otázkou funkční souvislosti se stavbami 1. žalované a jeho závěry nejsou podpořeny prokázanými skutkovými zjištěními. Má přitom za to, že funkční souvislost je dána jak funkčním určením staveb, tak existencí ochranného pásma neboli ohroženého prostoru dle zák. č. 119/2006 Sb. Předmětné pozemky jsou trvale ovlivněny lidskou činností prováděnou při provozu staveb a zastávají specifické funkce ( např. ochrannou a preventivní ) při užívání staveb 1. žalované. Na přípustnost dovolání dovolatelka usuzuje i z toho, že v judikatuře Nejvyššího soudu doposud nebylo řešeno vymezení pojmu „ funkční souvislost “ dle § 11a odst. 11 zákona č. 229/1991 Sb. Své podání dovolatelka završila návrhem, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se jím potvrzuje rozhodnutí soudu prvního stupně, případně je zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)