http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2013/26-Cdo-41-2013/expression/cz/decision/2013/26-Cdo-41-2013/cs">

26 Cdo 41/2013U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Krnov, se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1, zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, proti žalovaným 1. M. Z., bytem v K., Mo. 2, zastoupené JUDr. Zbyňkem Kociánem, advokátem se sídlem v Krnově, náměstí Osvobození 27/7, 2. J. Z., bytem v K., M. 2, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 C 38/2010, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2010, č. j. 11 Co 517/2010-46, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná 1 ) napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě ( odvolací soud ) ze dne 6. 12. 2010, č. j. 11 Co 517/2010-46, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově ( soud prvního stupně ) ze dne 2. 9. 2010, č. j. 19 C 38/2010-29, jímž uložil žalovaným vyklidit byt o velikosti 2+1 v 5. nadzemním podlaží domu č. o. 2 na ulici M. v K. ( dále jen „ předmětný byt “ nebo „ byt “ ) do dvou měsíců od zajištění přístřeší, změnil výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ( tj. před 1. 1. 2013 ), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. ( dále též jen „ o. s. ř.” ). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b ) o. s. ř. ( rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci ) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. ( který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem ). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží. Dovolatelka výslovně uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o. s. ř. ( námitkami, že soud „ zamítl návrh na provedení důkazu lékařskou zprávou o jejím zdravotním stavu “ ) a podle obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o. s. ř. ) uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. ( namítala, že byly prokázány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by jí měla být poskytnuta jiná bytová náhrada ). Jen pro úplnost lze dodat, že odvolací soud ( soud prvního stupně ) provedl důkazy významné pro právní posouzení věci, zabýval se i námitkami žalovaných a svůj závěr, že proč jejich vyklizení nevázal na zajištění jiné bytové náhrady, řádně odůvodnil. Závěr odvolacího soudu, že nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi, nelze při vyklizení bytu, jehož nájem skončil výpovědí podle § 711 odst. 2 písm. b ) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 10. 2011 ( dále též jen „ obč. zák. “ ), poskytnout jinou – vyšší – bytovou náhradu než přístřeší, odpovídá ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč. zák. a je i v souladu s ustálenou judikaturou ( srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4131/2008, uveřejněný pod č. 36/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ). Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., dovolání dovolatelky tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. března 2013JUDr. Pavlína B r z o b o h a t ápředsedkyně senátu