Description
| - Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník ( další žalovaný nebo další žalobce ), se záměrem, že posléze ( po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem ) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému, nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení dořízení zřejmé ( nepochybné ), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení
§ 92 odst. 2 o. s. ř.
Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení ( na straně žalobce i žalovaného ) je totiž, jakožto otázka hmotně právní, předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé ( v rozhodnutí, kterým se řízení končí ) a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka do řízení a kdy o jeho věcné legitimaci nebyly ( a ani nemohly být ) provedeny žádné důkazy, tedy není ( nemůže být ) žádný prostor k posuzování otázky věcné legitimace dalšího účastníka řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno ( k tomu srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 1. prosince 2011,
sp. zn. 22 Cdo 3824/2011
, uveřejněné na internetových stránkách
Nejvyššího soudu
– www.nsoud.cz nebo usnesení
Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 7. prosince 2005,
sp. zn. 21 Cdo 1421/2005
, uveřejněné tamtéž ). Již v usnesení ze dne 16. srpna 2005,
sp. zn. 33 Odo 903/2005
, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006, pod číslem 18, pak
Nejvyšší soud
uzavřel, že při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neposuzuje soud otázku jeho věcné legitimace ( k tomu srovnej dále např. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 25. října 2006,
sp. zn. 22 Cdo 2416/2006
– www.nsoud.cz ). Dovolatelce lze v obecné rovině přisvědčit, že je nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu
§ 92 odst. 2 o. s. ř.
byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník ( další žalovaný nebo další žalobce ). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé ( nepochybné ), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení
§ 92 odst. 2 o. s. ř.
( k tomu srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 15. února 2006,
sp. zn. 29 Odo 119/2006
uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení
Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 7. prosince 2005,
sp. zn. 21 Cdo 1421/2005
, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2006, pod číslem 47 ).
|