| Description
| - Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 101 T 202/2012, byl S. K. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1, § 185 odst. 1, 2 písm. a ) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 185 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a dále k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozené D. V. Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 8. 8. 2012 v době kolem 9.50 hodin v H.-Š., okr. Karviná, na ulici Š. čp. …, na ubytovně Baron School, na pokoji č. …, kam vstoupil bez pozvání D. V. pod záminkou vysvětlení funkcí na mobilním telefonu, přičemž v nestřeženém okamžiku klíči, které byly v zámku vstupních dveří, uzamkl tento pokoj, a nejprve D. V. požádal o vysvětlení funkcí na mobilním telefonu, poté v době, kdy si D. V. myslela, že chce z pokoje odejít, k ní přistoupil, objal ji kolem těla pod rameny a přitiskl ji k sobě, přitom se snažil ji líbat na obličej a krk, čemuž se D. V. bránila tím, že jej od sebe odstrkávala a odvracela tvář, přitom mu říkala, aby toho nechal, což však neučinil a místo toho ji povalil na postel, lehl si na ni a snažil se z ní strhnout župan, pod kterým byla nahá, což se mu částečně i přes odpor D. V. , která se bránila tím, že jej rukama tlačila na hrudník a na krk, podařilo a začal ji líbat a osahávat na prsou a břiše a snažil se jí roztáhnout nohy, které D. V. držela pevně u sebe, čemuž se bránila tak, že se otočila na bok a přitom jej odstrkávala, poté se jí v jednom okamžiku podařilo ze sevření vyprostit a z postele utéct, následně se snažila otevřít dveře od pokoje, což se jí však z důvodu uzamčení pokoje nepodařilo, proto ji opětovně objal, začal ji olizovat po tváři a krku, povalil ji na postel, kde se z ní snažil stáhnout župan a opětovně ji i přes její odpor začal osahávat na prsou a břiše, přičemž se jí snažil roztáhnout nohy, což se mu přes její aktivní odpor nepodařilo, tato situace se opakovala ještě dvakrát, přičemž celou dobu D. V. zvýšeným hlasem žádala, aby přestal a z pokoje odešel, což však neučinil a stále jí opakoval, že již dlouho neměl ženu a že ji chce, přičemž svého jednání zanechal až poté, co mu odsouhlasila, že může večer přijít, a následně z pokoje odešel. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 7 To 15/2013, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Markéty Tylečkové dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Nejprve obviněný uvedl, že nesprávné právní posouzení a vadně zjištěný skutkový stav namítal již svým odvoláním. Připomněl jeho obsah a konstatoval, že závěr krajského soudu o přezkoumatelnosti rozsudku je nutno považovat za naprosto nelogický a nezákonný. Zatímco ve výroku rozsudku soud změnil skutkovou větu oproti obžalobě, přičemž uvedl, že „ poškozená zvýšeným hlasem žádala “, v odůvodnění je uvedeno, že po celou dobu křičela, tedy výrok rozsudku zjevně nebyl v souladu s odůvodněním. Ovšem ani upravený výrok podle obviněného neodpovídá výsledkům dokazování. Postup krajského i okresního soudu považuje obviněný za natolik vadný, že je v rámci řízení o dovolání třeba najít prostor pro jeho nápravu. Jedná se podle něj o případ tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů, kterým byl obviněný dotčen ve svém právu na spravedlivé projednání věci. Přitom dále poukázal na otázku, zda nemohl odpor poškozené vnímat jako předstíraný, která dle jeho názoru měla být součástí skutkové věty, a konstatoval, že rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro absenci toho, jak se soud vypořádal s jeho obhajobou. V další části svého dovolání obviněný znovu rozebral důkazní situaci. Poukázal zejména na to, že poškozená nekřičela, nedovolávala se pomoci, výrazně se nebránila, o čemž svědčí absence poranění, během „ pauzy “ si přisedla k obviněnému zpět na postel, obviněný nemohl předpokládat, že poškozená je zesláblá v důsledku užívání opiátů v rámci léčení ze závislosti, nakonec akceptoval důvod poškozené, proč s ním nechce spát, tj. že musí do práce, a z pokoje odešel. Podle obviněného tak nebylo bez pochybností prokázáno, že užil násilí ve snaze o vykonání pohlavního styku s poškozenou vědom si jejího skutečného odporu a že by jeho jednání mělo být pokryto úmyslným zaviněním. V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 7 To 15/2013, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 101 T 202/2012, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku tak, že se jimi zabývaly, jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle státní zástupkyně je možno plně souhlasit s názorem odvolacího i nalézacího soudu, že poškozená D. V. se nejprve útoku obviněného bránila tím, že jej od sebe odstrkávala a odvracela tvář a přitom mu říkala, aby svého jednání nechal, což však neučinil a místo toho poškozenou povalil na postel, lehl si na ni a snažil se z ní strhnout župan, pod kterým byla nahá, což se mu částečně i přes odpor poškozené, která se bránila tím, že jej rukama tlačila na hrudník a na krk, podařilo. Poté začal poškozenou líbat a osahávat na prsou a břiše a snažil se jí roztáhnout nohy, které poškozená pevně držela u sebe, čemuž se bránila tak, že se otočila na bok a přitom jej odstrkávala. Poté se poškozené podařilo z jeho sevření vyprostit a z postele utéct, následně se snažila otevřít dveře od pokoje, což se jí však z důvodu uzamčení pokoje obviněným nepodařilo. Obviněný jí poté opětovně začal obtěžovat, kdy ji znovu povalil na postel, kde se z ní snažil stáhnout župan, opětovně ji i přes její odpor začal líbat a osahávat na prsou a břiše, přičemž se jí snažil roztáhnout nohy, což se mu přes její aktivní odpor nepodařilo. Tato situace se opakovala ještě dvakrát, přičemž po celou dobu poškozená nejprve zvýšeným hlasem a posléze i křikem žádala, aby obviněný přestal a z pokoje odešel, což neučinil a stále jí opakoval, že již dlouho neměl žádnou, a že ji chce. Výpověď poškozené zcela koresponduje se záznamem z kamerového systému ubytovny. Naproti tomu vyvrací tvrzení obviněného, že se na pokoji u poškozené zdržel pouze po dobu vykouření cigarety. Jednání obviněného zcela naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 a § 85 odst. 1, 2 písm. a ) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)