http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/32-Cdo-3784-2012/expression/cz/decision/2012/32-Cdo-3784-2012/cs">

32 Cdo 3784/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Pilkington Czech spol. s r.o., se sídlem v Novinách pod Ralskem č. p. 136, PSČ 471 24, identifikační číslo osoby 00 52 60 02, zastoupené Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 449/11, proti žalovaným 1 ) Z. T., 2 ) P. F., 3 ) L. P. a 4 ) J. P., oběma zastoupeným JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, o zaplacení částky 3,063.983,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 357/2006, o dovolání žalované 3 ) a žalovaného 4 ) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2011, č. j. 2 Cmo 92/2010-186, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní 3 ) a 4 ) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.261,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 68 Cm 357/2006-85, uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni částku 3,063.983,70 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních. K odvolání žalovaných 3 ) a 4 ) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně [po zpětvzetí žaloby a souhlasu žalovaných 3 ) a 4 ) se zpětvzetím] v části úroku z prodlení ve výši 8,75 % z částky 3,063.983,70 Kč od 11. listopadu 2005 do 31. prosince 2005 a úroku z prodlení ve výši 9 % od 1. ledna 2006 do 1. dubna 2006 a v tomto rozsahu řízení zastavil ( výrok pod bodem I. ), ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ( výrok pod bodem II. ) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ( výrok pod bodem III. ). Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti výrokům pod body I. a II. - podali žalovaní 3 ) a 4 ) dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) občanského soudního řádu ( dále též jen „ o. s. ř. “ ). Dovolatelé, ač zastoupeni advokátem, neuvedli, který ze zákonných dovolacích důvodů uplatňují. Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání proti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. Dovolání však neobsahuje žádnou argumentaci, jež by rozhodnutí odvolacího soudu o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení zpochybňovala. Veškeré dovolací námitky se vztahují k potvrzujícímu výroku ve věci samé. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty ( srov. § 241b odst. 3 o. s. ř. ). Lhůta určená v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. ( srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4204/2007, in www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl. Dovolání proti výroku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b ) a c ) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b ) v projednávané věci nejde, neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. V úvahu tak přichází přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., tedy dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c )] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil. Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatelé nevymezili žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z hlediska námitek, že odvolací soud nevzal v potaz, kdo a jak zavinil, že dlužník - společnost Skloreal TPF s.r.o. - se nechtěl s žalobkyní jako věřitelkou dohodnout na úhradě dluhu, a nevzal v potaz ani skutečnost, že žalobkyně přistoupila na ručitelské prohlášení, přestože dlužník byl již prakticky v úpadku, a že si nezjistila finanční poměry dovolatelů, neboť tyto okolnosti nemají žádný vliv ( z hlediska ustanovení § 303 a násl. obchodního zákoníku ) na posouzení práva žalobkyně na plnění proti dovolatelům jako ručitelům. Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu rovněž námitka dovolatelů, že ručitelské prohlášení podepsali v omylu, když připouštějí, že se před jeho podepsáním nepřesvědčili, co ručitelské prohlášení znamená, čímž je podle jejich názoru žalovaná 1 ) uvedla v omyl. Přitom závěr odvolacího soudu, podle něhož nevědomost osoby, jež přijala ručitelský závazek, o obsahu tohoto závazku, nečiní tento právní úkon neplatným pro omyl podle ustanovení § 49a občanského zákoníku, nezpochybnili. Namítají-li dovolatelé, že odvolacím soudem nebyla důsledně projednána jimi tvrzená dohoda o přednostních platbách na úhradu dluhu žalobkyni, dále že řádně nevyhodnotil svědeckou výpověď V. K. a důsledně nepřezkoumal skutečné platby na pohledávku žalobkyně, přičemž tvrdí, že na tuto pohledávku byla zaplacena částka 1,390.341,- Kč, takže celková dlužná částka je podstatně nižší, jde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ( tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ). Dovolatelé patrně přehlédli, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. založena ( srov. § 237 odst. 3 o. s. ř. ), neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) a b ) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( § 238 a § 238a o. s. ř. ). Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že se nezabýval liknavým postupem exekutora v nařízené exekuci proti dlužníkovi, čímž exekutor přispěl k tomu, že dluh nebyl vymožen v době, kdy společnost ještě byla činná a dluh mohl být uhrazen, a řádně „ neprozkoumal “ veškeré důkazy z konkursního řízení, tvrdíce, že správkyně konkursní podstaty prodala nemovitosti ve vlastnictví dlužníka pod cenou, nejde o výhrady, jež by zpochybňovaly správnost právního posouzení věci odvolacím soudem ( tj. správnost volby a výkladu norem hmotného práva ). Správnost postupu exekutora či správkyně konkursní podstaty v jiných řízeních odvolací soud ani přezkoumávat nemohl. Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná 3 ) a žalovaný 4 ), jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu svých nákladů právo a jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. S ohledem na obsah vyjádření zástupce žalobkyně k dovolání považuje dovolací soud za účelně vynaložené náklady žalobkyně v rozsahu 1/3 ze sazby mimosmluvní odměny. Náklady dovolacího řízení sestávají [po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ( advokátní tarif ), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12] ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 27.020,- Kč podle ustanovení § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z níž byla přiznána 1/3, tj. částka 9.007,- Kč, z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby ( vyjádření k dovolání ) podle ustanovení § 13 odst. 3 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.954,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení tak činí 11.261,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu