| Description
| -
Odvolací soud zdůraznil, že ustanovení § 114b o. s. ř. je jedním z prostředků přípravy jednání ( § 114a až § 114c o. s. ř. ). „ Jde-li o věc zcela jednoduchou, pak není třeba žalovaného ani vyzvat k vyjádření prostou výzvou, ani formou usnesení podle § 114b o. s. ř., ani nařídit přípravné jednání. Jinak tomu bude u věci skutkově a právně složité. Posuzování účelnosti se podle zákona odvíjí od povahy věci; tou se nerozumí její hmotněprávní kvalifikace, nýbrž předpokládané nároky na dokazování při jednání. Smyslem přípravy jednání je především stanovit okruh sporných skutečností, které budou předmětem dokazování. Dokazování ve sporném řízení směřuje k tomu, aby právně významná skutková tvrzení účastníků, jež jsou mezi nimi sporná, byla skutkově objasněna. Skutek, který je předmětem důkazního řízení, je vymezen skutkovými tvrzeními žalobce. Postup podle citovaného ustanovení ve sporném řízení však předpokládá, že to odůvodňuje povaha věci a okolnosti případu. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu pak odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména v takovém sporu, kde dosavadní poznatky ukazují, že ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska skutkového stavu mimořádně obtížnou, tu jsou takové mimořádné okolnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Negativním předpokladem je, že se jedná o věc, v níž nelze ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř. uzavřít smír, nejde o některou z věcí, jež jsou vypočteny v § 120 odst. 2 o. s. ř. a nebylo provedeno přípravné jednání podle § 114c o. s. ř. “Předmětem řízení v projednávané věci – pokračoval odvolací soud – „ není nárok, o němž by nebylo v době podání žaloby ničeho známo, neboť se jedná o incidenční spor, vyvolaný tím, že žalovaní žalobcem řádně přihlášenou pohledávku do insolvenčního řízení popřeli s tím, že pohledávka neexistuje; nadto pod sp. zn. 45 Cm 49/2006
soudu prvního stupně je sporná pohledávka zároveň předmětem sporného řízení, jež bylo zahájeno ještě dříve, než byl zjištěn dlužníkův úpadek, o čemž byl soud prvního stupně informován jak ze samotné žaloby, tak z podání žalované ze dne 7. února 2011, z něhož vyplývá, že zároveň navrhla přerušení řízení do skončení výše uvedeného sporu, kterým se soud prvního stupně nezabýval a nerozhodl o něm. Předmětem sporu je pak pohledávka ze smlouvy o dílo, o níž žalovaná prohlašuje, že zanikla zápočtem pohledávky dlužníka za žalobcem z právního důvodu smluvní pokuty za nedodržení sjednaného termínu k dokončení a předání díla “. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že „ v zásadě postup dle § 114b o. s. ř. přichází v úvahu i v incidenčním řízení, neboť se jedná o spory, v nichž lze uzavřít smír, jak předpokládá ustanovení § 162 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenčního zákona ), přičemž je třeba vykládat tuto možnost objektivně, jež se váže k určitému typu sporu a pro postup podle § 114b o. s. ř. pak není rozhodující, zda věřitelský výbor vyslovil s uzavřením smíru souhlas. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že postup podle § 114b o. s. ř. v této konkrétní věci vylučovala povaha a okolnosti věci. Jedná se o věc vyvolanou insolvenčním řízením, což znamená, že uplatněný nárok byl předmětem přezkumného jednání v rámci insolvenčního řízení a nadto je i předmětem sporu projednávaného před soudem prvního stupně pod sp. zn. 45 Cm 49/2006, jehož předmětem je zaplacení sporné pohledávky. Po skutkové stránce uplatněný nárok je založen na fakturované ceně díla a žalované nelze přičítat k tíži, že poté, co byla ustanovena dlužníkovou insolvenční správkyní, popřela pohledávku bez bližšího odůvodnění, neboť neměla k dispozici konkrétní rozhodující skutečnosti, na jejichž základě by se mohla kvalifikovaně existenci sporné pohledávky bránit “. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) a § 237 odst. 3 o. s. ř., namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „ uplatněný nárok byl předmětem přezkumného jednání v rámci insolvenčního řízení a nadto je i předmětem sporu projednávaného před soudem prvního stupně v související věci č. j. 45 Cm 49/2006, jehož předmětem je zaplacení sporné pohledávky, přičemž stanovisko první žalované mělo být soudu prvního stupně z jeho činnosti známé “.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)