http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/29-Cdo-1110-2012/expression/cz/decision/2012/29-Cdo-1110-2012/cs">

29 Cdo 1110/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Radoněm, advokátem, se sídlem v Praze 7, Kostelní 26, PSČ 170 00, za účasti společnosti MONTIR, spol. s r. o., se sídlem v Rudné u Prahy, Chrášťany 131, identifikační číslo osoby 45274371, zastoupené JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 18/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2011, č. j. 14 Cmo 310/2010-82, takto : I. V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2011, č. j. 14 Cmo 310/2010-82, o nákladech řízení, se dovolání odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění : Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. ledna 2010, č. j. 71 Cm 18/2009-38, ve znění usnesení ze dne 18. března 2010, č. j. 71 Cm 18/2009-61, vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti MONTIR, spol. s r. o. ( dále jen „ společnost “ ), konané dne 30. října 2008, jímž byl „ schválen převod obchodního podílu ve výši 50 %, který odpovídá vkladu do základního kapitálu ve výši 100.000,- Kč a patřící společnosti, na společníka M. F. “ ( výrok I. ), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ( výrok II. ). Usnesením ze dne 5. prosince 2011, č. j. 14 Cmo 310/2010-82, Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti zamítl ( první výrok ), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ( druhý výrok ). Odvolací soud přitom vyšel z toho, že : 1 ) Navrhovatel je společníkem společnosti s obchodním podílem ve výši 10 %. 2 ) Dne 30. října 2008 se konala ( za účasti všech společníků ) valná hromada společnosti, jež vyslovila souhlas s převodem ( uvolněného ) obchodního podílu na společníka M. F. podle ustanovení § 113 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ( dále též jen „ obch. zák. “ ), aniž určila cenu, za níž má být obchodní podíl převeden. Pro přijetí usnesení hlasovali čtyři společníci, navrhovatel ( zastoupený zástupcem ) hlasoval proti. 3 ) Dne 19. března 2009 se konala valná hromada společnosti, jež schválila převody obchodních podílů čtyř společníků na společnost A.A.F., s. r. o. Současně rozhodla „ o zrušení valné hromady z 30. října 2008 “, aniž by uvedené usnesení bylo osvědčeno notářským zápisem. Na takto ustanoveném základě odvolací soud – oproti soudu prvního stupně – uzavřel, že na převod obchodního podílu podle ustanovení § 113 odst. 5 obch. zák. nedopadá ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Usnesení valné hromady nemusí obsahovat údaj o ceně za převáděný obchodní podíl; valná hromada schvaluje převod uvolněného obchodního podílu, nikoliv smlouvu o tomto převodu. Okolnost, že navrhovatel se napadené valné hromady nemohl účastnit společně se svým zástupcem, je pak v souladu s ustanovením § 126 obch. zák. Vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady navíc bránilo i ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák., neboť sporné usnesení bylo na následující valné hromadě konané dne 19. března 2009 zrušeno a nemělo tudíž žádné právní následky. Proti rozhodnutí odvolacího soudu ( výslovně „ v plném rozsahu “ ) podal navrhovatel dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení ( uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále též jen „ o. s. ř. “ ) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel namítá, že valná hromada je jediným orgánem, který je v případě převodu uvolněného obchodního podílu oprávněn stanovit veškeré podmínky převodu obchodního podílu. Usnesení valné hromady o schválení převodu uvolněného obchodního podílu podle § 113 odst. 5 obch. zák. proto musí určit „ veškeré podstatné náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, tzn. i cenu, za níž se obchodní podíl převádí “; jestliže tak neučiní, nemůže jednatel společnosti následně smlouvu o převodu obchodního podílu uzavřít, neboť není oprávněn sám podstatné náležitosti smlouvy bez rozhodnutí valné hromady stanovit. Nehledě k uvedenému podléhá podle názoru dovolatele převod uvolněného obchodního podílu na společníka též ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.; soud prvního stupně proto „ zcela správně žalobě vyhověl, napadeným usnesením valné hromady nejenže nebyla určena cena za převod obchodního podílu, ale nebyla ani určena postupem podle § 196a odst. 3 obch. zák. “. Závěr odvolacího soudu „ o bezvadnosti napadeného usnesení i přes absenci ceny převodu nemůže obstát “. Dovolatel současně brojí i proti závěru o aplikovatelnosti ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák., neboť rozhodnutí valné hromady konané dne 19. března 2009 „ o zrušení valné hromady ze dne 30. října 2008 “ je nesrozumitelné ( neboť nelze zrušit valnou hromadu, nýbrž toliko usnesení jí přijímané ) a navíc nebylo osvědčeno notářským zápisem. Nesprávným shledává dovolatel i závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovateli nesvědčilo právo být na valné hromadě přítomen současně se svým zástupcem. Usnesení odvolacího soudu dovolatel nadto považuje za nepřezkoumatelné. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ); proto je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl ( § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. ). Ve zbývajícím rozsahu, v němž směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné. Nejvyšší soud předně podotýká, že rozhodnutí odvolacího soudu vytýkanou vadou ( nepřezkoumatelností ) netrpí; jakkoliv je odůvodnění napadeného rozhodnutí velmi stručné, lze z něj seznat, jakými úvahami se odvolací soud řídil a z jakých důvodů návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady zamítl ( srov. v tomto směru dále závěry učiněné Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, který je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách ). Jelikož se z obsahu spisu nepodávají ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( § 242 odst. 3 o. s. ř. ), Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Podle ustanovení § 113 odst. 5 obch. zák. obchodní podíl ( § 114 ) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada. Je-li společník vyloučen ( § 113 odst. 4, popř. § 121 odst. 1 obch. zák. ) či zanikne-li jeho účast za trvání společnosti v důsledku právních skutečností uvedených v § 148 či § 149 obch. zák., přechází jeho obchodní podíl na společnost, která s ním musí naložit postupem podle § 113 odst. 5 nebo odst. 6 obch. zák. Ustanovení § 113 odst. 5 věty druhé obch. zák. svěřuje rozhodnutí o převodu uvolněného obchodního podílu do působnosti valné hromady; oproti ustanovení § 113 odst. 6 in fine obch. zák. však nepožaduje, aby valná hromada rozhodla i o podmínkách převodu. Je tomu tak proto, že usnesení valné hromady podle § 113 odst. 5 věty druhé obch. zák. nepředstavuje právní skutečnost, s níž zákon spojuje převod či přechod uvolněného obchodního podílu na jiného společníka či třetí osobu ( na rozdíl od rozhodnutí o rozdělení obchodního podílu mezi společníky podle § 113 odst. 6 obch. zák. ); touto právní skutečností je smlouva o převodu ( uvolněného ) obchodního podílu, uzavřená mezi společností a nabyvatelem. Rozhodnutí valné hromady je pouze předpokladem účinnosti této smlouvy ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005, či ze dne 29. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 282/2010 ). Valné hromadě přísluší podle § 113 odst. 5 obch. zák. rozhodnout o tom, zda uvolněný obchodní podíl bude převeden ( a nebude s ním tudíž naloženo některým ze způsobů předvídaných ustanovením § 113 odst. 6 obch. zák. ), a v kladném případě i schválit osobu nabyvatele uvolněného obchodního podílu. Zbývajícím společníkům je tak dána možnost ovlivnit ( hlasováním na valné hromadě ), jaké důsledky bude mít naložení s uvolněným obchodním podílem na strukturu společníků ( schválením osoby nového společníka ), popř. na výši podílu některého ze stávajících společníků. Dovolatel se mýlí, usuzuje-li, že předpokladem platnosti usnesení valné hromady je i určení ceny za tento převod. Schválí-li valná hromada převod uvolněného obchodního podílu ( včetně osoby nabyvatele ), uzavře společnost s určeným nabyvatelem smlouvu o převodu ( uvolněného ) obchodního podílu; sjednání ceny, jakož i ostatních podmínek převodu, spadá do působnosti jednatele společnosti, jenž musí postupovat s péčí řádného hospodáře. Tím není vyloučeno, aby společníci ve společenské smlouvě svěřili valné hromadě i působnost rozhodnout o ceně, popř. dalších náležitostech smlouvy o převodu uvolněného obchodního podílu ( § 125 odst. 1 písm. o/ obch. zák. ); takové rozhodnutí si může vyhradit i sama valná hromada ( § 125 odst. 3 obch. zák. ). Naložení s uvolněným obchodním podílem upravuje § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. a ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. na ně nedopadá ani tehdy, převádí-li se uvolněný obchodní podíl na některou z osob vypočtených v § 196a odst. 3 obch. zák. Ostatně ani opačný úsudek by nevedl k závěru o důvodnosti dovolání. Dovolatel jednak přehlíží závěry, jež Nejvyšší soud učinil při výkladu § 196a odst. 3 obch. zák. v usnesení ze dne 28. března. 2012, sp. zn. 29 Cdo 253/2010, a jednak ani netvrdí, že by byly naplněny obecné předpoklady aplikace § 196a odst. 3 obch. zák. ( tj. že k převodu dochází do tří let od vzniku společnosti a že hodnota uvolněného obchodního podílu přesahovala jednu desetinu upsaného základního kapitálu; výše obchodního podílu je v této souvislosti bezvýznamná ). Závěr, podle něhož společníku nesvědčí bez dalšího právo na to, aby se účastnil valné hromady spolu se svým zástupcem ( neupravuje-li společenská smlouva či nerozhodne-li valná hromada jinak ), je pak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. obdobně pro poměry družstva usnesení ze dne 27. dubna. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004 ). Jelikož se dovolateli nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o tom, že napadené usnesení valné hromady není v rozporu s právními předpisy či společenskou smlouvou, je zcela bez významu, zda by ( v případě, že by takový rozpor byl zjištěn ) bylo možno aplikovat ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák. ( srov. v tomto směru např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2963/99, či ze dne 30. června. 2003, sp. zn. 29 Odo 393/2003 ). Nejvyšší soud proto dovolání ( v rozsahu, v němž směřuje proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé ) zamítl podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř., aniž se pro nadbytečnost zabýval námitkami dovolatele směřujícími proti aplikaci posledně označeného ustanovení. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 a 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo částečně odmítnuto a částečně zamítnuto a společnosti náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení ( do 31. prosince 2012 ) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. listopadu 2013 JUDr. Petr Šuk předseda senátu