Description
| - Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v souladu s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, důvodnost pak dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř. v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel vyslovil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, které neakceptovaly jeho právní názor a setrvaly na podmíněnosti přiznání nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním podáním stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž svůj názor opřely o rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3489/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 31/2010. Tento byl však zrušen nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, ze kterého jednoznačně vyplývá, že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
|