| Description
| - Principiální trvání na využití stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, coby podmínce vzniku nároku na náhradu škody podle ustanovení § 8 odst. 2 ( nyní odst. 3 ) zákona č. 82/1998 Sb., označil již dříve Ústavní soud ( srov. nález ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3193/10, nález ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 1681/10, a nález ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 732/11 ) za přepjatý formalismus, a to v první řadě tehdy, jestliže státním zástupcem, který má povinnost na zákonnost přípravného řízení dohlížet z úřední povinnosti ( § 174 odst. 2 písm. e/ zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu ), byla podána obžaloba, čímž dal státní zástupce najevo své přesvědčení o důvodnosti a zákonnosti trestního stíhání ( což předpoklady úspěchu stížnosti minimalizuje ). Názor, že obviněnému, jenž byl v trestním řízení pravomocně zproštěn obžaloby nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, lze náhradu škody ( zásadně ) přiznat jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, Ústavní soud shledal ústavně nekonformním v plenárním nálezu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, jímž zrušil rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3489/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2010, na tomto názoru spočívající, z něhož odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí též vycházel. V tomto nálezu se Ústavní soud přihlásil ke své předchozí judikatuře a zopakoval, že pravidlo vyčerpání procesních opravných prostředků vyžaduje, aby účastník řádně využil ty prostředky nápravy, které jsou dostupné a dostatečné k dosažení nápravy tvrzených porušení; účastník není povinen využívat opravné prostředky, které jsou nedostatečné a neefektivní. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu byla věc s obdobně nastíněnou právní otázkou opětovně postoupena k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž v rozsudku ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, dospěl k závěru, že obviněnému, jenž byl posléze zproštěn obžaloby, náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu v konkrétním případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody ( dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1447/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 878/2011 ).
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)