http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/26-Cdo-3774-2012/expression/cz/decision/2012/26-Cdo-3774-2012/cs">

26 Cdo 3774/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Z. P., zastoupené JUDr. Lenkou Šimanovou, advokátkou se sídlem Vizovice, Masarykovo náměstí 1007, proti žalovanému městu Valašské Klobouky, se sídlem Valašské Klobouky, Masarykovo náměstí 189, zastoupenému JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem Valašské Klobouky, Masarykovo náměstí 177, o stanovení povinnosti výměny bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 151/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 19 Co 103/2011-175, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně ( soud odvolací ) rozsudkem ze dne 30. 11. 2011, č.j. 19 Co 103/2011-175, potvrdil rozsudek ze dne 1. 3. 2011, č.j. 9 C 151/2010-110, kterým Okresní soud ve Zlíně ( soud prvního stupně ) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala „ výměny bytu č. 2, v I. podlaží domu č.p. 108 v ulici S. ve V. K. ( dále též „ předmětný byt “, resp. „ byt “ a „ předmětný dům “ ) za přiměřený, zdravotně nezávadný byt “ a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2009 ohledně předmětného bytu nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že byt vykazuje závady ( zvýšená vlhkost, výskyt plísně ), že žalovaný z tohoto důvodu snížil žalobkyni nájemné z bytu, že rozhodl o provedení oprav v bytě a nabídl jí po dobu jejich trvání náhradní bydlení v téže obci včetně úhrady stěhovacích nákladů, pronájem jiného bytu v předmětném domě nebo většího bytu v nedaleké obci V. P. a že žalobkyně všechny tyto návrhy odmítla. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žaloba tak, jak byla podána, nemá oporu v hmotném právu. Žalovaný postupoval v souladu s ustanovením § 692 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb. ( dále jen „ obč.zák. “ ), avšak žalovaná neposkytla potřebnou součinnost k provedení oprav, ani nepřijala jiné nabízené řešení, toliko setrvává na svém požadavku získat větší byt, který by odpovídal jejím představám. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila nesprávným právním posouzením věci. Odvolacímu soudu ( soudu prvního stupně ) vytýká, že dostatečně nezohlednil její zdravotní stav a negativní vliv, který na něj má závadný stav bytu. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Podle čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. lednem 2013 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. listopadu 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. ( dále „ o.s.ř.” ). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.; dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. ( jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1572/11/ ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( odstavec 1 písm. c/ ) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky ( z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil. Dovolatelka neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu dovolání ( 41 odst. 2 o.s.ř. ), vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který vedl k potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně. I když výslovně ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ), ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím namítá nesprávnost ( neúplnost ) skutkových zjištění. K tomuto důvodu však při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přihlížet nelze. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud ( jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku ) vzal v úvahu zdravotní stav dovolatelky i stav předmětného bytu, nicméně ( správně ) dovodil, že žalobě nelze přesto vyhovět, neboť nemá oporu v hmotném právu. Z občanského zákoníku ani z jiného občanskoprávního předpisu nelze totiž dovodit existenci ( hmotně )právní povinnosti žalovaného zajistit žalobkyni byt, odpovídající jejím požadavkům, a to ani prostřednictvím výměny předmětného bytu za byt jiný. Žalobkyni tak zbývá postup podle § 692 odst. 1 obč.zák., k čemuž je však nezbytná její součinnost. Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly ( dle obsahu spisu ) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. března 2013 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r. předsedkyně senátu