http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/26-Cdo-3203-2012/expression/cz/decision/2012/26-Cdo-3203-2012/cs">

26 Cdo 3203/2012ROZSUDEKNejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně P. J. bytem ve Z., J. 4518, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/708, proti žalovanému JUDr. J. J., Ph.D., bytem v D., Z. P. 866, s adresou pro doručování P. 5, U. O. 3/1820, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 556/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. 19 Co 10/2012-194, takto : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. 19 Co 10/2012-194, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně ( odvolací soud ) rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 19 Co 10/2012-194, změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ( soud prvního stupně ) ze dne 20. 9. 2011, č. j. 9 C 556/2009-139, tak, že zamítl žalobu, jíž mělo být žalovanému uložilo „ vyklidit bytovou jednotku č. 33, bytového domu na ulici J. 4518 ve Z. o velikosti 4+1 s příslušenstvím “ ( dále jen „ předmětný byt “ nebo „ byt “ ), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že 29. 3. 1995 uzavřela žalobkyně s manželi P. ( nabyvatelé ) smlouvu o převodu členských práv a povinností týkajících se družstevního bytu o velikosti 2+1 ve Z., na ulici D. 4035 ( dále jen „ byt na ulici D. “ ), že tentýž den uzavřel žalovaný s manželi P. smlouvu o převodu členských práv a povinností týkajících se předmětného bytu, že ani jedna dohoda ( ani oznámení o jejím uzavření ) nebyla předložena bytovému družstvu, že 19. 6. 1995 uzavřela žalobkyně s manželi P. dohodu o výměně obou bytů ( oba ve vlastnictví bytového družstva BUDOVATEL ), že souhlas s výměnou bytů ze dne 22. 6. 1995 podepsal za bytové družstvo jen jeho předseda Ing. A. D., že dne 12. 7. 1995 uzavřelo bytové družstvo s žalobkyní nájemní smlouvu k předmětnému bytu a že se žalobkyně s žalovaným nastěhovala do předmětného bytu a manželé P. do bytu na ulici D. Na rozdíl od soudu prvního stupně s odkazem na § 40 odst. 1 a § 715 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ( dále jen „ obč. zák. “ ), dospěl k závěru, že podepsal-li souhlas s výměnou bytu za družstvo jen jeho předseda, jde o absolutně neplatný právní úkon, neboť souhlas pronajímatele s výměnou bytu musí být písemný, a písemný právní úkon družstva musí podepsat alespoň dva členové jeho představenstva, což se v daném případě nestalo. Protože nebyla platně schválena dohoda o výměně bytu mezi manželi P. a žalobkyní, není platná ani nájemní smlouva k předmětnému bytu uzavřená s žalobkyní, a proto žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 ( „o. s. ř. “ ) a odůvodnila je § 241a odst. 2 písm. a ), b ) o. s. ř. Namítala, že odvolací soud postupoval nesprávně, když jí nepoučil podle § 118a o. s. ř., takže nemohla doplnit tvrzení např. ve vztahu k vydržení členských práv, dobré víry a právní jistoty a navrhnout k nim důkazy. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2061/2010, který předložil žalovaný v odvolacím řízení, v němž soud dospěl k závěru, že je výlučnou nabyvatelkou členských práv a povinností k předmětnému bytu. Upozornila na to, že více než 15 let v dobré víře bydleli a chovali se všichni zainteresovaní ( účastníci, bytové družstvo, manželé P. ), že jsou nájemci bytů, v nichž bydlí. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ( případně i soudu prvního stupně ) a věc vrátil mu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek považuje za správný, vyvracel námitky dovolatelky a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ( tj. před 1. 1. 2013 ), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. ( dále jen „ o. s. ř.” ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ), za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení ( § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. ), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ). Dovolatelka posléze uvedenou vadu řízení namítla ( námitkou, že jí soud nepoučil podle § 118a odst. 2 o. s. ř., ačkoliv mínil věc po právní stránce posoudit jinak ). Soud poučí účastníka podle § 118a odst. 2 o. s. ř., má-li za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, k poučení není třeba přistupovat jen, postačují-li tvrzení poskytnutá v řízení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu. Z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud posoudil otázku aktivní legitimace dovolatelky odlišně od soudu prvního stupně, neboť dospěl k jinému právnímu závěru o platnosti dohody o výměně bytu, a aniž by vyzval dovolatelku k doplnění tvrzení, zda se stala nájemkyní předmětného bytu a členkou družstva na základě jiných skutečností, změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Odvolací soud se při svém závěru o nedostatku aktivní legitimace dovolatelky zabýval pouze neplatností písemného souhlasu bytového družstva ( pronajímatele obou bytů ) s výměnou podle § 715 obč. zák., dalšími skutečnostmi, jež byly v řízení zjištěny ( zejména uzavření nájemní smlouvy ) a které by případně mohly vést k závěru, že dovolatelka je výlučnou nájemkyní předmětného bytu a je proto ve sporu aktivně legitimována, se již nezabýval, a ani dovolatelku – pokud měl za to, že tato tvrzení či důkazy, nejsou dostatečná - nevyzval k jejich doplnění. Z odůvodnění jeho rozsudku ani nelze zjistit, proč tak neučinil. Řízení proto zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ). Právní posouzení věci odvolacím soudem je navíc neúplné. Předmětný byt je bytem družstevním, přesto se odvolací soud nijak nezabýval tím, zda došlo i k převodu členství v bytovém družstvu ( a v návaznosti na to k platnému uzavření nájemní smlouvy dovolatelky k předmětnému bytu ), zda výměna bytů, včetně souhlasu družstva, nebyla upravena ve stanovách družstva, případně zda – s ohledem na tvrzení účastníků – mohlo dojít k vydržení členského podílu dovolatelkou ( viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod č. 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010 ). Protože vzhledem k uvedenému není rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud ho zrušil ( § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ) a podle § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( § 243d odst. 1 o. s. ř. ). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. července 2013JUDr. Pavlína B r z o b o h a t ápředsedkyně senátu