http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/26-Cdo-3080-2012/expression/cz/decision/2012/26-Cdo-3080-2012/cs">

26 Cdo 3080/2012-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Pavlem Mařanem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Nerudova 691, proti žalované obci Luštěnice, se sídlem v Luštěnici, Boleslavská 171, zastoupené JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 12 C 209/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, takto : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze ( soud odvolací ) rozsudkem ze dne 11. 6. 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ( soud prvního stupně ) ze dne 27. 1. 2012, č. j. 12 C 209/2011-116, tak, že rozhodl o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 5 v domě č.p. 409 na adrese Z., L. ( dále jen „ byt “ nebo „ předmětný byt “ ), a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování některých důkazů zjistil, že žalobci byla dne 29. 10. 2010 doručena ( vhozením do schránky ) výstraha ze dne 27. 10. 2010 ( dále též jen „ Výstraha “ ), v níž ho žalovaná ( pronajímatelka ) upozornila na povinnosti nájemce stanovené v § 690, § 693 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011 ( dále jen „ obč. zák. “ ), zejména povinnost chovat se tak, aby ostatní nájemci nebyli obtěžování či omezováni ve svých právech, a na povinnost odstranit závady a poškození, které způsobil ( sám nebo ti, kdo s ním bydlí ) a že „ zjistila, že osoby žijící v bytě opakovaně porušují tyto dobré mravy hlukem “, že „ se nejedná o mimořádné vybočení z pokojného jednání, ale k uvedenému rušení ostatních nájemců dochází opakovaně “ a oznámila mu, „ že hrubě porušuje povinnosti nájemce tím, že porušuje nájemní smlouvu a občanský zákoník “, a vyzvala jej, aby „ vše uvedl do pořádku “, s upozorněním na možnost výpovědi z nájmu bytu. Dále zjistil, že dopisem ze dne 27. 5. 2011 dala žalovaná žalobci výpověď z nájmu bytu ( dále též jen „ Výpověď “ ), v níž odkázala na § 711 odst. 2 písm. a ), b ) obč. zák., k výpovědním důvodům uvedla, že žalobce porušuje své povinnosti nájemce, neboť umožňuje, aby ho často navštěvoval a pobýval zde jeho bratr L. H., který svým chováním hrubě porušuje dobré mravy v domě, narušuje ostatním nájemcům v domě výkon jejich práv, zároveň popsala závadné jednání bratra žalobce. Na rozdíl od soudu prvního stupně se naplněností uplatněných výpovědních důvodů nezabýval, neboť dospěl k závěru, že Výpověď nemá zákonné náležitosti ( § 37, § 710, § 711 obč. zák. ). Měl za to, že z Výstrahy nelze ani za pomocí výkladu podle § 35 odst. 2 obč. zák. zjistit, jaké konkrétní závadné chování je žalobci ( osobám spolubydlícím ) vytýkáno, proto není ani možné učinit závěr, zda vytýkané chování po doručení Výstrahy změnil a zda stejné chování je předmětem Výpovědi. Dále uzavřel ( shodně se soudem prvního stupně ), že pronajímatel ve Výpovědi dostatečně určitě nevymezil ani uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák., neboť v ní neuvádí, jaké povinnosti vyplývající z nájmu bytu porušil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a ) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 ( dále jen „ o. s. ř. “ ), a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu o neurčitosti Výstrahy. Namítla, že vytkla-li žalobci a jeho přítelkyni ( osobě spolužijící ), že „ hrubě porušují dobré mravy hlukem, který vycházející z jejich bytu, kdy se nejedná o nějaké mimořádné vybočení z pokojného stavu, a který opakovaně ruší ostatní nájemníky “, a k Výstraze přiložila stížnosti nájemníků, pak Výstraha byla „ jasná, zřetelná a určitá “, a ač bylo žalobci vytknuto konkrétní závadné chování, nápravu nesjednal, neboť hluk, který působil žalobce, jeho přítelkyně a bratr, z bytu neustal. Měla za to, že ve Výpovědi je řádně vymezen i výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák., popsala v ní dostatečně určitě, jak žalobce porušuje svou povinnost upravenou v § 690 obč. zák., uvedla konkrétní jednání, které lze podřadit pod povinnosti plynoucí z § 689 obč. zák. a jenž žalobce porušil; zejména mu vytkl, a že nezajistil řádné užívání bytu a společných prostor. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ( tj. před 1. 1. 2013 ), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. ( dále též jen „ o. s. ř.” ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ), zastoupenou advokátem ( § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. ) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a ) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu. Dovolatelka zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že Výpověď je neplatná pro neurčitě vymezené závadné jednání žalobce ( osob, které s ním bydlí ) ve Výstraze a pro nedostatečně určité skutkové vymezení dalšího uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák. Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí splňovat jak obecné ( § 34 a násl. obč. zák. ), tak i zvláštní ( § 711 odst. 3 obč. zák. ) náležitosti tohoto právního úkonu. Podle ustálené judikatury ( srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009 a ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2831/2010 ) je třeba, aby pronajímatel ve výpovědi mimo jiné i dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění ( § 711 odst. 3 věty druhé obč. zák. ), tedy uvedl konkrétní skutečnosti, které ho v dané věci zakládají tak, aby tento skutek byl nezaměnitelný s jiným skutkem. Dovolatelka ve Výpovědi uvádí, že nájem předmětného bytu vypovídá podle § 711 odst. 2 písm. a ), b ) obč. zák. Je-li uplatněno více výpovědních důvodů, je třeba, aby byl dostatečně určitě skutkově vymezen každý uplatněný výpovědní důvod tak, aby bylo patrno, z čeho pronajímatel dovozuje naplnění každého z nich ( § 711 odst. 3 věty druhé obč. zák. ), nestačí jen odkaz na ustanovení zákona či jeho citace. Podle § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu ( bez přivolení soudu ), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky podle § 686a odst. 3. Ustanovení § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák. se tak vztahuje na případy, kdy nájemce porušuje povinnosti, jež jsou obsahem jeho právního ( nájemního ) vztahu k pronajímateli, zatímco ustanovení § 711 odst. 2 písm. a ) obč. zák. míří spíše na chování nájemce vůči ostatním nájemcům bytů v domě ( srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1012/2006 ). Dovolatelka ve Výpovědi jako důvod výpovědi uvádí, v čem mělo spočívat žalobcovo hrubé porušování dobrých mravů v domě, s tím, že žalobce nezajistil nápravu, ani po písemné výstraze ( vymezuje tak výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. a ) obč. zák., a dále, že i po výstraze si nájemci v domě stěžovali „ na dále již neúnosné chování Vaše, Vaší přítelkyně a Vašeho bratra L. H., kterým jsou ostatní nájemci rušeni a obtěžováni “. Podle obsahu Výpovědi tak dovolatelka výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák. skutkově nevymezila. Ve Výpovědi totiž nespecifikovala, které konkrétní povinnosti vyplývající z nájmu žalobce porušuje ( skutkovým vymezením nemůže být jen obecný poukaz na „ neúnosné chování “ ). Závěr odvolací soudu, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b ) obč. zák. není ve Výpovědi dostatečně určitě skutkově vymezen a Výpověď je proto neplatná, je tedy správný. Hmotněprávní podmínkou výpovědi podle § 711 odst. 2 písm. a ) obč. zák. ( porušuje-li nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, hrubě dobré mravy v domě ) je předchozí písemná výstraha pronajímatele, která musí obsahovat upozornění nájemce na jeho konkrétní závadné jednání ( na jednání osob, jež s ním bydlí ), i upozornění na možnost výpovědi, bude-li v tomto jednání pokračováno. Jen v případě, že nájemce ( osoba, jež s ním bydlí ) pokračuje přes písemnou výstrahu ve svém závadném chování, může pronajímatel nájem bytu vypovědět. K naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. a ) obč. zák. dojde v případě, že jednání, jež je důvodem výpovědi, je stejné ( obdobné ) povahy jako závadné jednání vytknuté ve výstraze ( srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1865/2004, uveřejněný pod č. 51/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 196/06 ). Proto i ve výstraze musí být skutkové vylíčení vytýkaného závadného jednání dostatečně určité, jinak by nebylo možné zjistit, zda nájemce výstrahu respektoval. Dovolatelka popsala ve Výstraze závadné chování žalobce tak, že „ osoby v bytě žijící hrubě porušují tyto dobré mravy hlukem. Nejedná se o nějaké mimořádné vybočení z pokojného jednání, ale k uvedenému rušení ostatních nájemců dochází opakovaně “; na jiné listiny, ve kterých by bylo jinak specifikováno závadné chování žalobce, text Výstrahy neodkazuje. Ve Výpovědi, kterou mu poté zaslala, vytýkala žalobci, že umožňuje i nadále pobyt v domě a v bytě svému bratrovi, „ který svým chováním hrubě porušuje dobré mravy v domě…, zejména hlukem, který vychází z předmětného bytu, a to i v nočních hodinách, dále boucháním, křikem v chodbě domu i před okny bytu… “. Jestliže na hrubé porušení dobrých mravů v domě zakládající výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. a ) obč. zák., lze usoudit jen z jednání, které následovalo po doručení výstrahy nájemce, musí být z textu výstrahy i výpovědi zřejmé, že předmětem je stejné ( obdobné ) chování ( nájemce či osob, které s ním bydlí ). Podle skutkových zjištění odvolacího soudu ( soudu prvního stupně ) byly předmětem Výstrahy i Výpovědi výtky žalované na nadměrné, opakované „ hlučné chování “ osob bydlících v předmětném bytě. Byť toto jednání bylo podrobněji specifikováno ve Výpovědi, je i z Výstrahy patrné, že je to právě nadměrný hluk, na který žalovaná žalobce upozornila. Ať je již původ tohoto „ hlučného chování “ jakýkoliv ( křik, bouchání apod. ), bylo možné posoudit, zda předmětem Výpovědi je obdobné – rušivé – chování žalobce či osob, které s ním v bytě bydlí. Závěr soudu, že ve Výstraze není závadné chování žalobce ( osob, jež s ním bydlí ) popsáno dostatečně určitě tak, aby bylo možné posoudit, zda předmětem Výpovědi je obdobné chování, a proto není splněna hmotněprávní podmínka výpovědi podle § 711 odst. 2 písm. a ) obč. zák., tak není správný. Dovolací soud proto napadený rozsudek zrušil ( § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. ), včetně závislých výroků o nákladech řízení ( § 242 odst. 2 písm. b ) o. s. ř. ), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. ), v němž se bude zabývat naplněností uplatněného výpovědního důvodu. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( § 243d odst. 1 o. s. ř. ). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. července 2013 JUDr. Pavlína B r z o b o h a t ápředsedkyně senátu