http://purl.org/vocab/frbr/core# dcterms: http://purl.org/dc/terms/ sdo: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sdo# sao: http://salt.semanticauthoring.org/ontologies/sao# lex: http://purl.org/lex#" xml:base="http://linked.opendata.cz/resource/" resource="legislation/cz/decision/2012/26-Cdo-171-2012/expression/cz/decision/2012/26-Cdo-171-2012/cs">

26 Cdo 171/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce JUDr. J. D., proti žalované CK Egey Travel International Services, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Brandlova 1639/6, identifikační číslo osoby 46708774, zastoupené Mgr.Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, o zaplacení částky 419.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn.6 C 147/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. července 2011, č. j. 30 Co 75/2011-188, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč k rukám Mgr. Martina Čaňka, advokáta se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ( odvolací soud ) ze dne 29. 7. 2011, č. j. 30 Co 75/2011-188, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ( soud prvního stupně ) ze dne 10. 11. 2010, č. j. 6 C 147/2009-145, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 419.000,- Kč ( představující smluvní pokutu za skončení nájmu nebytových prostor před uplynutím dohodnuté doby nájmu ), změnil výrok o nákladech řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ( tj. před 1. 1. 2013 ), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. ( dále též jen „ o. s. ř.” ). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b ) o. s. ř. ( rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci ) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. ( který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem ). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ ( že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ) a § 241a odst. 3 o. s. ř. ( jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu ) se nepřihlíží. Dovolatel výslovně uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o. s. ř., aniž by však konkretizoval, v čem má jeho naplnění spočívat. Namítá-li dovolatel, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, nesprávně vyložili obsah smlouvy o nájmu nebytových prostor ( zejména splatnost nájemného, ujednání o ukončení nájmu, o smluvní pokutě a o možnosti změnit ujednání smlouvy jen písemnou formou ) a nesprávně dospěly k závěru, že písemný dodatek ke smlouvě nebyl uzavřen, uplatňuje tak ( podle obsahu dovolání - § 41 odst. 2 o. s. ř. ) rovněž nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění ( srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997 , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46 ). Dovolatel výslovně neoznačil otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání vyplývá, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ke změně uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor ( zejména podmínek skončení nájmu pro nezaplacení nájemného v původně stanoveném termínu ), nemohlo dojít jen ( faktickým ) jednáním účastníků nebo jejich ( ústní ) dohodou. Ani tato dovolací námitka podřaditelná pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř. však přípustnost dovolání nezakládá. Závěr odvolacího soudu, že dohoda účastníků o změně ( písemné ) smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 1. 4. 2005, musela mít písemnou formu, je v souladu s ustálenou judikaturou ( srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1656/99 ). Pro smlouvu o nájmu nebytového prostoru stanovil zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, vždy obligatorně písemnou formu, a proto předpokladem platnosti jakéhokoliv ujednání účastníků o změně takovéto smlouvy, je její písemná forma. Ostatně v řízení bylo prokázáno, že na písemné formě všech změn a dodatků se dohodli i účastníci v nájemní smlouvě. Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( § 2 odst. 1, § 4 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( § 2 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), a z částky 2.163,- Kč představující 21 % DPH ( § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. ). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci ( soudní výkon rozhodnutí ). V Brně dne 19. března 2013 JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á, v. r. předsedkyně senátu