| Description
| - Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., jelikož podle ní má ve věci samé po právní stránce zásadní význam v řešení následujících otázek : a ) „ je soud oprávněn zamítnout návrh na zastavení exekuce podaný povinným, jestliže je takový návrh podán po uplynutí 15. denní lhůty vyplývající z ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech ve znění pozdějších předpisů, b ) je rozhodující pro získání vědomosti o důvodu k zastavení exekuce okamžik, kdy se o tomto důvodu dozví či mohl dozvědět zástupce osoby, která návrh na zastavení exekuce podala, nebo kdy se tak dozví přímo tato osoba, c ) zda běh 15 denní lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce vyplývající z ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech ve znění pozdějších předpisů, mohla založit skutečnost, která nastala před účinností novely citovaného zákona provedené zákonem 286/2009 Sb., a d ) je soud povinen v každém případě zastavit exekuci, zjistí-li dodatečně, že nebyly splněny zákonné podmínky pro její nařízení, v daném případě nebyl prokázán přechod pohledávky z oprávněného z exekučního titulu na navrhovatele exekuce “. Dovolatelka uplatnila oba dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, že návrh na zastavení exekuce podala po uplynutí 15 denní lhůty uvedené v § 55 odst. 1 exekučního řádu. Předně namítá, že tato lhůta je lhůtou pořádkovou, s jejímž případným zmeškáním nejsou spojeny žádné následky, a že zamítnutí návrhu na zastavení exekuce přichází v úvahu pouze v rámci meritorního rozhodování; takto jej však soudy obou stupňů neposuzovaly, takže přicházelo v úvahu jen jeho odmítnutí, což by ovšem příslušný právní předpis musel umožňovat. Dále nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že uvedenou lhůtu zmeškala, jelikož rozhodující je okamžik, kdy se o důvodu k zastavení exekuce dozvěděla ona sama ( nikoliv její zástupce ). Mělo-li se tak stát již dne 22. 1. 2009, jak uvedly soudy obou stupňů, nemohla 15. denní lhůta počít plynout následujícího dne, neboť novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2009 Sb. nabyla účinnosti až dnem 1. 11. 2009. Existenci vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, dovolatelka spatřuje v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť neurčily okamžik, k němuž měla 15. denní lhůta uplynout, a další procesní pochybení podle ní spočívá v tom, že odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, ačkoli navrhla provedení své účastnické výpovědi k prokázání tvrzení, že se o důvodu zastavení exekuce dozvěděla až dne 18. 2. 2011. Bez ohledu na všechny tyto námitky je ovšem dovolatelka přesvědčena o tom, že soud prvního stupně měl exekuci zastavit i bez návrhu, neboť nebyla prokázána aktivní legitimace Soukromého malého podniku „ STAVES “, čímž se odvolací soud nezabýval. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)