| Description
| -
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že zástupce povinné ( tehdy Mgr. P. O. ) v souvislosti s nahlížením do spisu Okresního soudu ve Zlíně
sp. zn. 23 Nc 304/2007, dne 22. 1. 2009 požádal o pořízení a vydání fotokopií listin, mimo jiné i předmětné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 12. 2006, a že dne 7. 3. 2011 podala povinná návrh na zastavení exekuce z uvedeného důvodu, o němž se podle jejího tvrzení dozvěděla od svého zástupce dne 18. 2. 2011. O tom, že původní oprávněný Ing. R. J. postoupil smlouvou ze dne 29. 12. 2006 pohledávku za povinnou, byla povinná informována dopisem z téhož data. Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinná podala návrh na zastavení exekuce po uplynutí lhůty uvedené v § 55 odst. 1 exekučního řádu, neboť o důvodu, pro nějž navrhla zastavení exekuce, se dozvěděla prostřednictvím svého zástupce, jemuž udělila plnou moc k zastupování dne 28. 4. 2008, nejpozději dne 22. 1. 2009. Advokátu totiž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení ( § 25 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ) a takový zástupce je oprávněn činit všechny úkony, které může v řízení činit účastník, včetně těch procesních úkonů, k nimž nebyl účastníkem výslovně zmocněn. Vnitřní omezení ( pokyny, příkazy, zákazy ), která si účastník řízení se svým zástupcem sjednal, žádné účinky vůči soudu a ostatním účastníkům řízení nemají ( viz rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 29 Odo 1230/2004 ). Zároveň platí, že advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupuje. K odvolací námitce povinné, že exekuční soud - za situace, kdy nebyl zákonným způsobem při nařízení exekuce doložen přechod práva - měl o zastavení exekuce ( bez ohledu na to, zda návrh na zastavení exekuce podala včas či nikoli ) rozhodnout sám ( i bez návrhu ), krajský soud uvedl, že takové rozhodnutí by soud vydal pouze za situace, pokud by zákonný důvod pro zastavení exekuce shledal. Jelikož zjevně žádný takový důvod neshledal, nemohl o zastavení exekuce bez návrhu rozhodnout. V této souvislosti odvolací soud dodal, že je výrazem ustálené soudní praxe, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit způsobem uvedeným v § 36 odst. 4 exekučního řádu ( tj. listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud přechod nevyplývá přímo z právního předpisu ) přechod práva nebo povinnosti z exekučního titulu, je soud povinen ( a to i soud odvolací ) mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu určí ( viz rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 20 Cdo 3373/2006 ). V dané věci oprávněný, byť dodatečně, přechod vymáhaného práva zákonem požadovaným způsobem sám doložil ještě před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že bez ohledu na skutečnost, zda povinná podala návrh na zastavení exekuce včas, nebyl tento návrh důvodný.
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)