Description
| - Ve zbývající části, tj. ohledně pohledávky ze smlouvy o termínovaném vkladu, se
odvolací soud
ztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně
o zániku pohledávky „ v důsledku řádně uplatněného zástavního práva bankou, a to v době předcházející zamýšlenému postoupení pohledávky “. Přitom shledal nesprávným názor žalobkyně, podle něhož nemohla být v prodlení s úhradou „ závazku z úvěru “, a to pro prodlení IPB s otevřením dokumentárních akreditivů, když „ neotevřením “ akreditivů bez platně uzavřené dílčí smlouvy žalovaná ( její právní předchůdkyně ) neporušila svoji povinnost a nedostala se ani do prodlení. Proti rozsudku
odvolacího soudu
podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. a
) [ve vztahu k měnícímu výroku ve věci samé]
a písm. c
) [ve vztahu k potvrzujícímu výroku ve věci samé]
o. s. ř.
, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b ) o. s. ř.
Dovolatelka akcentuje, že závazkem žalované ( její právní předchůdkyně ) z rámcové smlouvy je „ právě absolvování procesu otevření dokumentárního akreditivu, které zahrnuje vyplnění příkazu k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu žalobkyní, uzavření smlouvy o otevření dokumentárního akreditivu a současné faktické otevření dokumentárního akreditivu žalovanou na základě oznámení oprávněnému ve smyslu ustanovení
§ 682 a násl. obch. zák.
Argumentaci
odvolacího soudu
považuje za neobhajitelnou i proto, že podání žaloby na nahrazení projevu vůle – uzavření smlouvy o otevření akreditivu, by bylo bezúčelným uplatňováním práva, když vzhledem k délce soudního řízení by se na tom, že žalobkyně „ v danou chvíli nemohla zaplatit za dodávku zboží, zboží tedy nekoupila ani nepřevzala a nemohla je prodat svým koncovým zákazníkům “, nic nezměnilo.
|