| Description
| -
Dovolací soud se ztotožnil se závěry odvolacího soudu o nedostatku soudní pravomoci ve věci určení, že žalobci jsou stavebníky ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ( dále jen „ nový stavební zákon “ ). V dané věci se nejedná o spor, kdo z účastníků je „ stavebníkem “ z hlediska občanského práva, tedy kdo stavbu uskutečňuje s ( právně relevantně projeveným ) úmyslem mít ji pro sebe ( k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 2258/2007, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod
). Sporné je dle tvrzení žalobců to, kdo z účastníků má vystupovat jako stavebník ve vztahu ke stavebnímu úřadu. V ustanovení § 1 odst. 2 nový stavební zákon upravuje ve věcech stavebního řádu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. Kdo je stavebníkem definuje nový stavební zákon v § 2 odst. 2 písm. c ). Stavební povolení je typickým příkladem správního aktu. Právo povolit zřízení stavby a její užívání, stejně jako právo rozhodnout o tom, kdo je jejím stavebníkem, je regulováno předpisy veřejného stavebního práva, zejména stavebním zákonem, a jde-li o stavbu veřejné komunikace, i zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ zákon o pozemních komunikacích “ ), neboť i povolování staveb pozemních komunikací je veřejnoprávním oprávněním a v občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci upravené zákonem o pozemních komunikacích, které mají být projednány ve správním řízení příslušným orgánem. V daném případě tedy nejde o věc občanskoprávní, náležející do pravomoci soudu podle § 7 odst. 1 o. s. ř., a zároveň nejde ani o případ, kdy zákon svěřuje soudu pravomoc k rozhodování jiné věci než občanskoprávní ( § 7 odst. 3 o. s. ř. ). Pokud tedy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastavil, neboť tato věc nespadá do pravomoci soudů, nýbrž do pravomoci správních orgánů, a věc postoupil orgánu, jehož pravomoc je dána ( § 104 odst. 1 o. s. ř. ), je jeho rozhodnutí správné. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo zamítnuto a procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly ( § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ).
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)