Description
| - Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde ( a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opak ). Soud prvního stupně byl sice při vydání druhého rozsudku vázán právním názorem odvolacího soudu, který zrušil ( usnesením ze dne 25. června 2008 ) jeho dřívější rozhodnutí, dovolání v této věci však směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil druhý rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 1.920.762,63 Kč. V porovnání s prvním rozsudkem ( jímž byla žaloba zcela zamítnuta ) tedy o částce 1.920.762,63 Kč nerozhodl soud prvního stupně druhým rozsudkem jinak. Nejvyšší soud nicméně shledává dovolání přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky, zda a jakým způsobem bylo možné uplatnit v dané věci dělenou odpovědnost za škodu ve smyslu § 438 odst. 2 obč. zák. Potud jde o otázku v konkursních souvislostech dovolacím soudem neřešenou. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( § 242 odst. 3 o. s. ř. ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
|