Description
| - Dovolatel je přesvědčen, že jindy, než v případě pouze nepatrného podílu jednoho ze škůdců na způsobené škodě, není na místě stanovit dílčí odpovědnost škůdců. V intencích § 438 odst. 1 obč. zák. zákonodárce určil, že přednost má náhrada celé škody poškozenému; proto může poškozený požadovat její náhradu po kterémkoli ze škůdců v plném rozsahu a je na škůdcích ( osobách, které porušily právní povinnost ), aby se pak případně vzájemně vypořádali ( princip solidarity ). Odvolací soud svým rozhodnutím o dílčí odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu vlastně chrání škůdce ( žalovaného ) a naopak dále poškozuje poškozeného ( dovolatele ). Dovolatel též namítá, že soud musí použití ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák. podrobně odůvodnit a uvést okolnosti, v nichž spatřuje výjimečnost případu ( Komentář, str. 1272 ). Odůvodnění napadeného rozhodnutí však má dovolatel v dotčeném směru za nedostatečné a nedůvodné. Důvodem k rozhodnutí o dílčí odpovědnosti žalovaného nemůže být ( dle dovolatele ) skutečnost, že jde o subjekty rozdílného postavení, odpovídající dle různých právních předpisů. Naopak je třeba vzít v potaz, že oba subjekty ( jejichž postavení je obecně zásadní v každém konkursním řízení ) působily ve stejném konkursním řízení, v němž se vzájemně ovlivňovaly a postupovaly ve značné vzájemné shodě. Chyby obou subjektů působily na dovolatelův nárok „ naprosto poškozujícím způsobem “ až ve svém souhrnu a ve vzájemné souvislosti. Všechny okolnosti tedy svědčí pro to, aby odpovědnost obou škůdců byla solidární. 2/ K podílu žalovaného na způsobené škodě.
|