Description
| - 1/ K dílčí odpovědnosti více škůdců za způsobenou škodu. Dovolatel potud především uvádí, že když připravoval žalobu, pokládal žalovaného za hlavního škůdce ( což platí stále ) a pro případ, že by bylo škůdců více, vycházel z ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. Proto „ legitimně předpokládal “, že bude případně pouze na žalovaném vypořádat se po úhradě celé škody dovolateli s ostatními škůdci. Dílčí odpovědnost dle ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák. je koncipována jako odpovědnost výjimečná a je pouze na uvážení soudu, zda v konkrétním případě bude postupovat dle tohoto ustanovení. Dovolatel si přitom až do vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu nebyl vědom žádné indicie o tom, že by soudy zamýšlely aplikovat ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák. Dovolatel poukazuje na to, že podle literatury ( konkrétně podle díla Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. - Hulmák, M. a kol : Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2008 /dále jen „ Komentář “/, str. 1272 ) „ o případ odůvodňující vyslovení dělené odpovědnosti zřejmě nepůjde, pokud by se tím značně zhoršila možnost poškozeného domoci se uspokojení nároku na náhradu škody. Důvod pro výjimku ze zásady solidární odpovědnosti shledala soudní praxe v případě, kdy podíl jednoho ze žalovaných na způsobení škody v poměru k ostatním byl pouze nepatrný “.
|